Dlouhodobé daltonské úkoly aneb Jedna z variant daltonu na Husovce

(ukázka z připravovaného e-booku Dalton for Newbies)
Dlouhodobé daltonské úkoly, které používáme na mé škole, jsou na „daltonském“ poli malilinkatou „specialitkou”. V době, kdy jsme systém vyvíjeli (2003-2005), jsme byli v Česku jedinou školou, která tuto formu práce používá. Dnes to již neplatí, neboť tento systém zaujal další nejen české, ale i slovenské a dokonce i holandské učitele na jiných školách a přebírají jej.
 
Dlouhodobé úkoly totiž pomáhají vyřešit dilemata s rozvrhem, neboť se týkají jednoho předmětu (nebo předmětů konkrétního učitele). Tento úkol nezpracovávají žáci v hodinách uspořádaných do bloku během jednoho dne, nýbrž během několika běžných, regulérních hodin, např. češtiny.
 
V praxi to znamená, že se žáci učí podle normálního rozvrhu a „inovující” učitel, hm, nezavazí ostatním. Postihne ovšem, jak se můžete sami přesvědčit, různé oblasti.
 

Co tvoří dlouhodobý daltonský úkol?

 
Dlouhodobý daltonský úkol (zadaný nejčastěji pomocí pracovního listu) se skládá ze tří základních částí: z Povinné části, Volitelných úkolů a Extra-úkolů.
 

  • Do povinné části zařazuji učivo, které považuji za základní a je nutné pro zvládnutí daného tématu. Zásada zní: povinné úkoly musí zvládnout každý žák ve skupině, tedy i ten nejslabší. Tečka.

 

  • Volitelné úkoly potom pomáhají snadněji diferencovat mezi jednotlivými žáky. Žáci je začínají zpracovávat až poté, kdy mají hotové všechny povinné úkoly.

Vedle klasických úkolů s obtížnějším učivem se mezi volitelnými úkoly mohou objevit například i aktivity, které, viděno „tradičníma očima“, s daným předmětem příliš nesouvisí a které umožní učiteli právě onu tolik kýženou deferenciaci. Jaké aktivity do úkolu zařazuji?

    • Nakreslit ilustraci nebo komiks jako reflexi literárního textu v českém jazyce (hodnocení v češtině výrazně ovlivní také „kvalita obrazu” — estetika není moje silná stránka, pomáhá mi kolegyně z výtvarné výchovy).
    • Nakreslit komiks, v němž jednající postavy nějakým způsobem využijí probírané učivo (nejčastěji používám v angličtině).
    • Vytvořit počítačovou prezentace shrnující v úkolu probírané učivo (stále v hodině češtiny, jak jinak).
    • Vytvoření „dramatického” výstupu na probírané téma (tento typ úkolu nejčastěji používám v anglickém jazyce, kdy žáci pomocí krátkých scének procvičují cílové učivo jako jsou fráze nebo slovní zásoba).
    • Napsat úvahu či jiný text vztahující se k tématu úkolu.
    • Vytvořit referát vztahující se k tématu úkolu. Probírá-li se např. pověst Dominikánské věže, proč nenechat žáka, aby mohl ve volitelném úkolu zpracovat stručný referát o historii hradu Templštejn a nepřidat také stručnou historii templářského řádu?
    • Vytvořit plakát nebo myšlenkovou mapu shrnující probírané pojmy (nebo slovní zásobu a frazeologii).
    • A další.

 

  • „Extra-úkoly“ (pro zjednodušení někdy také zahrnuté mezi volitelnými úkoly) potom pomáhají žákům relaxovat, případně přináší nové odborné, velmi podrobné informace.

Na nižším stupni se v této části úkolu objeví různé didaktické (či méně didaktické hry) jako scrabble, procvičování probraného učiva atraktivní formou pomocí různých počítačových programů či jen relaxační aktivity jako vybarvení plakátu (který se ovšem nějak vztahuje k tématu úkolu).

 
Rozsah jednotlivých pracovních listů a úkolů závisí na učiteli. Nejčastěji se objevují úkoly, které počítají s cca 3-5 vyučovacími hodinami v daném předmětu. Díky rozsahu úkolu se tak vedle dovednosti samostatně pracovat či spolupracovat na úkolech, studovat a vyhledávat informace, se také žáci učí základní kroky, jak si plánovat práci a následně zhodnotit jak výsledek své práce, tak i proces, kdy úkol zpracovávali.
 
K plánování práce a záznamům, které na první pohled (nebudeme si nic nalhávat, také na tisící první) vypadají jako administrativně dost náročné, jsme na škole vytvořili tzv. Úkolové listy a Daltonské záznamníky. Práce s nimi se ovšem ukázala jako velmi náročná, a proto je nahradily jiné pomůcky pro organizaci. O těch snad někdy příště.
 

Jak vypadá práce na dlouhodobém úkolu v hodinách?

 
V první hodině práce na úkolu proběhne tzv. instruktážní hodina, kdy přijde učitel do výuky vybaven hromadou papírů. Představí úkol, vysvětlí žákům jejich činnost, projde jednotlivé úkoly, zadá termíny (data zadání, odevzdání, data testů) a případně pomůže žákům rozvrhnout si práci. Nezapomene na dostatek času na dotazy.
 
Hodiny práce na úkolu nemusí vypadat pořád stejně, že žáci „jen” samostatně pracují. V průběhu některé z hodin se může objevit třeba klasický výklad, jehož obsah si žáci zaznamenají buď přímo do pracovních listů, nebo do normálních sešitů.
 
Poslední hodina potom slouží k opravě úkolu, objasnění nepřesností a přípravě na test.
 
Ověřování získaných znalostí je samozřejmě nezbytné a probíhá různými formami. Buď žáci píší z daného učiva test (v mém případě většinou sérii testů, jejichž počet ovlivní dosažené výsledky v jednotlivých testech), nebo se znalost ověřuje ústně. Učitel má totiž poměrně dost času zkoušet v době, kdy žáci samostatně pracují na další daltonském úkolu. Získaný čas na zkoušení je taková investice s výhodou.
 
Z tohoto stručného popisu mi vyplývá jedna z obrovských výhod dlouhodobých úkolů. Vytvoří-li učitel delší úkol na komplexnější téma, není pro něho problém naplánovat si do samostatné práce žáků například výkladovou pasáž. Stejně tak je o něco snadnější práce s žáky, kteří mají výukové potíže — učitel nechá žáky zvolit si, zda budou chtít pracovat samostatně, anebo raději chvíli pracují s učitelem (např. formou výkladu problematických pasáží).
 
Největší výhodu ovšem vidím v jednom. Pracují-li žáci samostatně (nebo ve skupinkách) bez učitelova vedení a narazí-li na problém, učitel vysvětluje konkrétní nejasnost konkrétnímu jednici. Tím odpadají klasické kázeňské problémy „teď můžu otravovat, protože to, co učitel vysvětluje, už dávno znám”.
 

A v praxi?

Ukázka daltonského úkolu pro 6. ročník Dominikánské věže . (Tabulku s bodováním úkolů jsem odstranil. Proč taky mást, že? Systému bodů se budu věnuji v samostatné kapitole.)

A dotaz ke čtenářům:

V jakém formátu byste chtěli e-book ke stažení? Nabízí se .epub, .mobi a samozřejmě klasické .pdf. Ozvěte se prosím v komentářích.

Zaostřeno na: Zpracování

Image courtesy: andercismo

Sesbírali jste všechny své závazky, všechny podněty, všechny záležitosti, které nějak zaujaly vaši pozornost. Všechno čeká ve vašich inboxech

Pokud sbíráte drtivou většinu podnětů za pochodu a nevěnujete jim pozornost (věda, že jsou zaznamenány a že se k nim dostanete později), mnoho záležitostí tvoří neurčité, mlhavé a na první pohled ne zcela jasné informace. Zpracování vás posune dál.
 
Rozdělovat postup na „sbírání” a „zpracování” se může zdát jako zbytečná komplikace. Jenže zbytečné to rozhodně není.

Ač na první pohled zbytečná komplikace, ve skutečnosti staví „sbírání” a „zpracování” na odlišných principech.
 
Zatímco u sbírání si člověk uvědomí, že se něco děje, u zpracování si k dané „situaci” vytvoří vztah – a začlení ji do svého života.
 
Stručně řečeno: soustředíte se na to, co během dne přitáhlo vaši pozornost, a rozhodnete, jaký význam pro vás má konkrétní zaznamenaná záležitost.
 
Poznámka na okraj:
V knize Mít vše hotovo používá David Allen pro tuto část procesu označení „zpracování”.
 
Ve své další knize Aby vše klapalo potom pracuje s termínem „objasňování”. Jedná se o stejný okamžik managementu pracovního procesu. Během něj si objasníte, jak daná sebraná záležitost zapadá do vašeho života.

 

Jak postupovat při zpracování schránky?

 

Co to je?

 
Při sbírání většinou nedostanete jasnou informaci, která řekne: „Jsem tohle a toto, musí se se mnou udělat tohle, budeš mě potřebovat tehdy a v takovéto situaci, a takhle zapadám do tvého života, do tvé aktuální situace a do tvých krátko- a dlouhodobých plánů. Tak se rozhodni, necháš si mě?”
 
V drtivé většině případů musíte všechny souvislosti zaznamenané záležitosti odhalit sami. A právě odpověď na otázku Co přesně tato záležitost je? (a pár dalších) souvislostí odhalí.
 
Je to informace? Úkol k řešení? Něco, co byste někdy chtěli udělat? Konkrétně ji pojmenujte. A definice vás navede k dalšímu postupu.

 

Jste ten správný člověk, který se má záležitostí zabývat?[1]

 

Nejste?

 
Delegujte ji. Pokud se jen jedná o nějakou informaci, položka pro vás končí.
 
A v případě, že s touto záležitostí musí dotyčný něco dělat, poznačte si na seznam @Čekám na… osobu, jakou přesně práci jste předali a datum, kdy jste ji předali. Během týdenních zhodnocení (neboli „weekly review) se k delegované položce vrátíte a případně si jako připomínku vytvoříte další krok třeba Zavolat XY, abyste zjistili, jak se řešení posunuje kupředu.

 
Jste ten správný člověk?

 
Potom následuje další otázka:

Je záležitost realizovatelná? Musím s tím něco udělat?

 
V originálu používá Allen nepřeložitelný management-speak „actionable”, tedy vyžaduje-li záležitost nějakou činnost, akci, kterou ji zrealizujete. Pro přesnost, v pojmu „actionable“ se současně s tím schovává také význam „umožňují-li to okolní podmínky“, mezi které mimo jiné spadají také vaše aktuální i dlouhodobé cíle, vize, hodnoty a další. Hezký novotvar, že?
 
Mohl bych zajít hodně do podrobností a uvádět jako David Allen příklady. Nebudu, přečtěte si knihu Mít vše hotovo, str. 127n a . Místo toho jen nabídnu stručné shrnutí v podobě jednoduchých otázek, které používám já.
 
Jaký je další krok? Pojmenujte, co přesně (fyzicky) uděláte.

Bude řešení trvat do 2 minut? Udělejte ho.

Musí se činnost provést v nějaký konkrétní den či čas? Zapište si ji do kalendáře.

Vztahuje se záležitost k nějakému vašemu konkrétnímu projektu? Dejte ji do složky/připište na projektový plán/do podkladů k projektu.

Je to něco, čemu byste se mohli někdy v budoucnosti chtít věnovat? Zapište ji na seznam „Někdy/Možná”.

Vyžaduje řešení více po sobě jdoucích kroků? Potom je to v přísně Allenovském duchu „projekt“, tedy záležitost, jejíž dokončení vyžaduje provedení více kroků. Pojmenujte nejbližší z kroků a na seznam @Projekty si zapište, jakou přesně „dlouhodobější vícekrokovou” činnost děláte. A jednotlivé kroky neboli činnosti zapište na další místo, seznam dalších kroků (třeba roztříděných do kontextů, tedy míst, nástrojů nebo lidí, které k provedení kroku potřebujete).
 
U posledních dvou položek se na chvíli zastavím.
 
Jako výtka na adresu GTD často zní, že člověka nutí dělat velkou spoustu věcí. Dojem je to oprávněný.

Na rovině „operativní“, tedy na rovině konkrétních aktivit, úkolů, e-mailů apod., totiž nabízí velmi jednoduchý postup třídění a uspořádání od podnětu ke konkrétní činnosti, až člověk najednou získá pocit, že toho zvládne opravdu hodně. Výsledkem je, že se při rozhodování o „realizovatelnosti“ nápadu často neřídí svými prioritami (pokud se kdy nad nimi vůbec začne zamýšlet) a dělá všechno.
 
Omyl. Pokud budete řídit svůj proces pomocí GTD (nebo podobě orientovaného systému řízení), priority musíte mít naprosto jasně vytyčené.
 
GTD vám vaše priority nenadiktuje. Ty si musí stanovit každý člověk sám.
 
GTD nabízí návod v podobně systému po sobě jdoucích kroků, které vás přivedou od nápadu až k jeho konkrétní realizaci. V případě priorit potom pomocí analogie „letových hladin“ velmi vágně vymezuje témata, která by si měl člověk ujasnit předtím, než se rozhodne, jakou činnost by chtěl, chce nebo musí dělat.
 
GTD vám pomůže koupit auto. Pomůže vám najít cestu třeba k založení firmy. A když se budete hodně snažit, jednotlivé kroky vám pomůžou sestavit doma, já nevím, třeba atomovou bombu. Na to, že je to blbost, ovšem musíte přijít sami.
 
Jak se rozhodnout, do kterého projektu se pustit? Jak zjistit, zda má tento projekt vůbec cenu dělat? Jak určit, že se do něj máte pustit zrovna teď?
 
Neexistuje jednoduchá odpověď. Navíc ji ani kniha Mít vše hotovo, ani Aby vše klapalo nepomáhají nalézt. Spíš obě jen naznačují. Trochu více se Allen prioritám věnuje v knize Ready For Anything (kap. 46 – 50) a o ještě drobek více ve svém semináři GTD Fast (GTD Live jsem neslyšel, takže nemůžu sloužit.)

Pro všechny texty ale platí: zatímco v oblasti každodenní agendy nabízí GTD jasný a promyšlený, a především funkční postup, v oblasti stanovení priorit očekávání bohužel nesplní. Návod na stanovení priorit zůstává hodně povšechný. Ale zpátky ke zpracování.
 
Jestliže jste se již před „zpracováním” (a ještě lépe dlouho, dlouho před tím) nerozhodli, čemu se chcete věnovat ve svém soukromém a pracovním světě v této době (jinými slovy, nemáte stanovené priority), bude se vám rozhodovat nelehce.
 
Bez vytyčeného plánu totiž bude většina nápadů lákat a jeden přes druhého volat: „Udělej mě!” „Ne, mě.” „Mě, já jsem nejhezčí.” „A já nejzářivější!”
 
Než se necháte nalákat a spadnete do pasti nekonečných, „špatných, nevhodně načasovaných nebo úplně zbytečných” projektů, zkuste si třeba položit několik následujících otázek. Nejsou univerzální, leč mým potřebám i podmínkám naprosto vyhovují.
 

  1. Co mi realizace tohoto nápadu pomůže vyřešit? Kam mě posune?
  2. Co přesně budu potřebovat, abych nápad zrealizoval?
  3. Jak tento projekt ovlivní další již řešené projekty?
  4. Mám dostatek času/peněz/znalostí/dovedností atd., abych se do toho mohl teď pustit?
  5. Pokud znalosti/dovednosti/finance nemám, je tento nápad natolik zajímavý, že bych jej měl nechat dozrát na seznamu @Někdy/Možná?
  6. Mám dostatek energie/motivace/chuti, abych se pustil do práce?

 
(O další možnosti, jak se rozhodnout o nápadu (nebo projektu) k realizaci, bude některý z příštích článků.)

 

Několik tipů pro efektivní zpracování inboxů

 

Vyhraďte si čas na zpracování

 
Než se vám návyk zpracovat celý obsah schránky dostane pod kůži, zkuste trochu ošidit svoji nechuť pustit se do práce.
 
Vyhraďte si na zpracování čas v kalendáři – a zacházejte s blokem jako s každou jinou schůzkou. Uvidíte, časem se jednotlivé kroky zautomatizují a žádné tvrdé postupy „jak-se-sakra-donutit” nebudou potřeba.

 
Kdy si čas vyhradit?

 
Záleží jen na povaze vaší práce. Jedni se neobejdou bez neustálé kontroly e-mailů, jiným je e-mail klidně den dva ukradený. Ať patříte do první skupiny, druhé skupiny nebo někam mezi, troufnu si tvrdit, že minimálně 2 hodiny se bez e-mailu obejdete.
 
Navíc nepovažuji za ideální nastartovat den tím, že si zkontroluji, co do schránek zaválo během večera a noci.
 
Každému vyhovuje něco jiného. Pro mě je ideální začít den smysluplnou – a tedy předem definovanou – prací. A teprve až potom v klidu zkontrolovat, co na mě kde vybafne, protože mám vytvořený fungující systém[2].
 
Vyžaduje-li to vaše práce, vyhraďte si na zpracování časy dva. Jeden během dopoledne, druhý odpoledne (nebo večer, podle toho, zda máte z domu přístup do svého firemního účtu).
 
Až při odpolední/večerní kontrole se pusťte nejen do e-mailů z odpoledne, ale i do dalších papírů a poznámek, které jste během dne nasbírali.
 
A nezapomeňte – inbox není jen e-mailová schránka. Máte minimálně dvě – ještě tu klasickou, poštovní. A vedle nich „x” dalších.

 

Snižte počet schránek na minimum

 
Čím komplikovanější systém budete používat, tím hůř jej budete dlouhodobě udržovat. A než se zpracování stane rutinou, klidně si udělejte jednoduchý kontrolní seznam míst a oblastí, které musíte zpracovat.

 

Rozhodujte se rychle

 
Cílem zpracování není úkol udělat. Cílem je rozhodnout, o co se jedná a jak to zapadá do vašeho života. Proto se rozhodujte rychle.
 
Allen uvádí, že zpracování jedné položky vám vezme zhruba 30 vteřin v průměru. Stačí prý jen vynásobit počet položek ve schránce a získáte hrubý odhad, jak dlouho vám zpracování bude trvat.
 
Nevím, kde k tomuto číslu přišel. Za sebe nedokážu tento čas vůbec stanovit. Někdy mi zpracování trvá pár minut, jindy – když se třeba objeví lákavé nápady na ještě lákavější projekty – se mořím déle. A mnohdy některé položky skončí s úkolem „Promyslet a rozhodnout projekt xyz“ na seznamu dalších kroků.

 

Zpracujte schránky jednou za den

 
Nebo jednou za týden. Není dané univerzální pravidlo, mně ovšem vyhovuje nechat schránky plnit maximálně dva dny.
 
Nedokážu si představit, že bych inboxy (tedy většinu z nich) denně nebo alespoň jednou neprošel. Protože je víceméně důsledně používám, končí v nich mnoho zadání zcela zásadní práce na další den nebo na aktuální týden.

 

Procházejte položky jednotlivě

 
V drtivé většině případů bude každá položka samostatným úkolem, eventuálním projektem nebo informací.
 
A samozřejmě narazíte na výjimky, třeba sérii článků jako skupinu podkladů k jednomu projektu. V Evernote v tomto případě využívám možnosti označit více položek jedním či více tagy najednou.

 

Postupujte odshora dolů

 
Nebo odzdola nahoru. To je úplně jedno. Jen si dejte pozor na to, abyste se u každé položky rozhodli – a nevraceli ji zpátky do inboxu. Nebo své rozhodnutí přeskočením oddalovali. Jak už zaznělo výše, místo toho si raději na seznam svých dalších kroků připište „úkol” Rozhodnout se o…

 

Vyprázdněte stránku až do dna

 
Byť Allen ve svých knihách doporučuje celou schránku vyprázdnit, ve svém semináři GTD Fast mluví o tom, že při velkém vytížení často používá tzv. „emergency scanning”. Tedy že projde obsahem schránky a vybere jen ty položky, které jsou aktuální. A úplnému vyprázdnění se věnuje, až když má dostatek času.
 
Osobně považuji tento přístup za nešťastný. Minimálně v mém případě by totiž obsah schránky v podobném režimu nebezpečně narůstal.
 
A to raději ani nemyslím na to, jak by to dopadlo u lidí, kteří s GTD začínají a kteří si „návyk” dělat jednotlivé kroky GTD procesu teprve vytvářejí. Za jak dlouho se „schránka” stane spíš přítěží než pomocníkem?

 

Vstupní schránky je potřeba vyprazdňovat pravidelně.

 
Když to neuděláte, nevytvoříte si konkrétní úkoly (tedy projekty a „další kroky”).
 
Místo, abyste „dělali” úkoly z jednoho konkrétního seznamu, budete zuřivě skákat mezi schránkami a hledat, co máte udělat nejdříve.
 
A místo toho, abyste se zodpovědně rozhodovali na základě svých cílů a priorit, budete dělat úkoly prostě proto, že vám je někdo zadá nebo že vás právě napadnou.
 
Proč ne, někomu to možná bude vyhovovat. Jen si musíte dát pozor. Budete-li totiž schránky poctivě používat, budou pořád plné.
 
Takže bude pořád co dělat. Otázkou ovšem zůstává, jestli nakonec budete dělat to, co bude v danou chvíli ta nejlepší možná činnost, a to jak z hlediska kontextu, v němž se nacházíte, času, který máte k dispozici, energie a vašich priorit vycházejících z dlouhodobějšího „plánu”.
 


Díky R. Chudému  za podnětné komentáře k textu.

GTD je registrovanou obchodní známkou společnost David Allen Company. Použitá literatura:
1. Allen, David. Mít vše hotovo. Brno : Jan Melvil Publishing, 2008. 978-80-903912-8-4.
2. Allen, D. Aby vše klapalo. Brno : Jan Melvil Publishing, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-87270-00-4.
3. Allen, D. GTD Fast. [CD]: Nightingale – Conant, 2001.


[1] Znalci postupů, díla a myšlenek Davida Allena se zcela jistě trochu zarazili. Teď přece následuje rozhodování, jestli se dá se záležitostí něco dělat, a rozhodnutí, jestli vyžaduje nějakou vaši další činnost.
 
Hořká zkušenost se zavalením úkoly mě v této oblasti dostatečně vyškolila. Jsou prostě věci, které vám nepřísluší dělat. Předejte je těm, kterých se týkají – a kteří jsou na jejich řešení dostatečně vybavení ať již zkušenostmi, nebo povahou. Uvidíte, najednou budete mít více prostoru věnovat se věcem, které vyhodnotíte jako důležité především pro sebe.
 
Zde ovšem můžete narazit na malý problém. Co když nejde tato záležitost jednoduše předat, jako když třeba předáte e-mail s nějakými informacemi? Co když musíte záležitost popsat, stanovit pravidla a podmínky, za kterých chcete, aby ji dotyčný zrealizoval?
 
Potom se načas stáváte tím „správným“ člověkem – a záležitost zůstává na vaší straně hřiště.
 
[2] Patřím k lidem, kterým se to snadno mluví. Jsem skřivan a nedělá mi problémy vstát někdy kolem páté, pustit počítač a hodinku či dvě (podle toho, co je za den) pracovat. Nebo si jít zaběhat. A teprve potom, až mám „něco” za sebou, zkontrolovat e-mail a pustit se do úkolů, které mi v něm eventuálně přistály.

Jak efektivně studovat z textu aneb metoda 5P

Obrázek MS Office. Použito se svolením

společnosti Microsoft.

Na řadu opět přichází jeden ze starších, mírně upravených článků, tentokráte na téma efektivního studování textu.

SQ3R (Robinson, 1961) je metoda, která patří mezi aktivní metody zpracování především odborného (nebo populárně naučného) textu. Převod od zapamatovatelnější zkratky 5P má na svědomí myslím Společnost přátel kritického myšlení, za což jim patří mnohé díky. Zkratku SQ3R by si totiž minimálně moji žáci zapamatovali jen těžko.

V čem metoda spočívá?

Při studiu pomocí této metody procházíte postupně, jak jinak, pět kroků. Následující text mluví o tom, jak tuto metodu aplikovat na jednu kapitolu z knihy, ale může být použita prakticky kdykoliv a na jakémkoliv textu. A jakkoli dlouhém.

Prohlédněte si text

Fáze označená jako Výzkum (Survey) trvá asi 1-2 minuty.

Než se začtete, projděte si celou kapitolu. Pročtěte si nadpisy v kapitole – hlavní i podnadpisy. Projděte si tučně vytištěný text. Prohlédněte si obrázky a titulky pod obrázky. Projděte si první a poslední odstavec kapitoly a shrnutí.

Prohlédněte si úvodní odstavce a odstavce se závěrem, použitou literaturu apod. V této fázi se snažte nezačíst se do textu. Místo toho se pokuste identifikovat 3 až 6 základních bodů, které tato kapitola vysvětluje.

Ptejte se

Fáze otázek (Questions) by měla trvat – podle délky kapitoly – přibližně 2 minuty.

Změňte název kapitoly, jednotlivé nadpisy a podnadpisy na otázky. A ptejte se sami sebe, o čem je tato kapitola. Na jakou otázku hledá kapitola odpověď? Nebo Kterou otázku/úkol vám tato kapitola pomůže vyřešit? Opakujte tento proces pro každý oddíl kapitoly.

Pokud jste od svého učitele dostali seznam otázek, které máte nastudovat, projděte jej.

Poznámka na okraj: Zde nejčastěji narazíte u ryze odborných textů (jako jsou např. vysokoškolská skripta), která využívají „ryze” odborného jazyka – a nepojmenovávají kapitoly. K vytvoření otázek využijte například tučně zvýrazněný text či jednotlivé podnadpisy.

Přečtěte

Konečně přichází fáze čtení (Read).

Čtěte pomalu jednotlivé části textu a pokuste se najít odpověď na otázky, kterou jste vytvořili z nadpisů a podnadpisů. Hledejte také odpovědi na zadané studijní otázky.

V tuto chvíli se „dopouštíte” takzvaného aktivního čtení, které vyžaduje velkou dávku soustředění, takže si najděte místo, kde Vás nebude nikdo a nic rušit. I když máte seznam témat, kterým se máte věnovat, zatrhujte si i další informace, pište do okrajů knihy (nebo na lepíky) poznámky k textu a další otázky (a odpovědi), které vás při čtení napadají.

Zvýrazněné části čtěte klidně dvakrát po sobě. Jestliže narazíte na obtížnou, méně srozumitelnou část, nespěchejte. Čtěte pomalu, pokud vám nebude něco jasného, klidně se k již k přečteným částem vracejte. A po celou dobu si dělejte poznámky. Po přečtení nezapomeňte zodpovědět otázky na konci kapitoly.

Převykládejte

Po přečtení knihu zavřete a pokuste se převykládat (Recite) a sepsat (wRite) klíčovou frázi, kdy shrnete obsah a obsah a základní body přečtené části a která současně zodpoví položenou otázku, o čem tato kapitola je.

Při přeříkávání pomáhá mluvit nahlas (není potřeba se cítit trapně, protože vás nikdo neruší/neslyší/neposlouchá).

Jestliže vám jde převyprávění/sepsání ztuha, využijte své poznámky. Nejdůležitější je, abyste mluvili vlastními slovy a nepapouškovali to, co je napsané v knize. Pamatujte, svá vlastní slova, hierarchie a struktury (např. vizuální poznámky nebo myšlenkové mapy), které si sami vytvoříte, si budete pamatovat lépe než cokoli převzatého.

Připomeňte si

(Bohužel autor textu zapomněl, jak byla tato část do češtiny přeložena, takže musíte vzít zavděk autorskou invencí.)

Poslední fází metody SQ3R je fáze shrnutí (Review), která trvá podle délky kapitoly (a kvality předchozího studia) do 5 minut.

Až projdete předcházející kroky (od otázek přes čtení až po převykládání a vypsání) pro každou část kapitoly, budete mít vlastní seznam klíčových vět, které vám poskytnou dostatek materiálů pro shrnutí kapitoly a hlavních informací vlastními slovy. Po dočtení kapitoly zakryjte své poznámky a zjistěte, zda si jednotlivé informace pamatujete.

Pokud si nebudete moci na něco vzpomenout, vezměte si své výpisky a převeďte problematické poznámky na otázky. V nejhorším případě se budete muset vrátit ke knize a část kapitoly si přečíst znovu. Nezapomeňte, pokud se nejedná o přesné definice (kterých zas tak moc nebude), mluvte především vlastními slovy.

Vzhůru do praxe

Existuje-li lepší způsob, jak zařídit, aby se vám postup dostal pod kůži, než používání v praxi, zatím jsem na něj nepřišel. Nuž, vzhůru do toho.

Povzdechnutí na závěr

V drtivě většině případů nás ve škole nic podobného nenaučili. Pokud si dobře vzpomínám, ani na slavné pedagogické fakultě jsme v didaktice ve slohu v tématu – výtah, výpisky a poznámky nic podobně rozumného neprobírali. Jako že tohle mají lidi umět asi sami od sebe, nebo co. A že se to budoucí učitelé jako nemusí naučit učit. A proto ve skrytu duše doufám, že většině učitelů českého jazyka – kterým drtivá většina učitelského sboru klade za úkol naučit žáky studovat – je tento (nebo obdobný) postup známý a že jej čile své svěřence vyučují. A to nejpozději v 7., či ještě lépe v 6. ročníku.

Použitý zdroj: Orlando, V. P. (1980). Training students to use a modified version of SQ3R: An instructional strategy. Reading World, 20, 65-70.