Long Quest with For-Me-Surprising Ending: Jak jsem se stal iOvcí

iSheep! iSheep! iOvce! Bee! Bee!

Ale moment, každý příběh má svůj začátek. Pokud se těšíte na pro tento blog běžný ehm, populárně naučný článek, nečtěte dále.

Tento text je totiž TYPICKÝ BLOGÍSEK.

Everything happens for a reason it has.

V průběhu prázdnin jsem na svém pracovním HP 4330s začal pociťovat jeho bezmeznou únavu. Ač byl systém W7 nově zformátovaný (duben a znovu červenec), ač jsem nainstaloval jen nejdůležitější aplikace, ač jsem zvýšil RAM na 8 GB a přestože jsem jej šetřil (jen trocha stříhání videa a úprav fotek), systém se vztekal a padal, case při přenášení unaveně vzdychal a větrák hučel jako motor 707ičky.

Na hučení by nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o před necelým rokem proběhlou reklamaci s výměnou za novou komponentu. Na únavě systému vlastně také ne.

Kdyby to bylo vše, stále bychom se pohybovali v mezích možností. Ale potom odešla baterka. A roh klávesnice se z nepochopitelného důvodu mírně nadzdvihl od těla notebooku a mezi klávesnicí a tělem zela a zeje asi milimetrová mezera. WTF?  A dokonce i DVD se odporoučelo do věčných lovišť, byť jsem jej reklamoval v prosinci 2013.

Jistě, snažil jsem se být k notebooku velmi opatrný. Žádné prudké pohyby, žádné přenášení se spuštěnými systémem. Za ty tři roky každodenního nošení do práce a z práce (a každodenního používání, kdy vznikly stovky prezentací, upravily se tisíce fotek, sepsaly hromady textů a pracovních listů, však to učitelské počítače dobře znají) se mi vlastně přihodily jen dvě nehody.

První nehodou byl pád notebooku z výšky cca 1 m. Prostě mi vyklouzl z ruky při přechodu mezi třídami. Druhou bylo nešťastné svržení hrníčku se zbytkem čajem do klávesnice. (No, zbytkem, to není úplně přesně. Bylo ho trochu více než zbytek.)

Naštěstí následovaly tyto události hned po sobě, takže s výměnou klávesnice proběhla kompletní diagnostika celého zařízení. Tedy, byla objednaná. Zda proběhla, to věru netuším.

Dvě reklamace a jedna oprava na 3 roku starém zařízení, kterému začíná docházet dech, mě tak nějak přesvědčily, že bych se měl pro své soukromé, tedy mimo-základkoškolně-pracovní potřeby porozhlédnout po jiném zařízení.

Pro lidi mimo školství: Dnes je již častější, že učitel dostane k dispozici vlastní notebook. Děje se to nyní díky evropským projektům (tedy vykonáním práce nad rámec učebních povinností), ale rozhodně to není pravidlem. Proto raději zapomeňte na to, že by každá škola mohla všem svým učitelům zakoupit náhradní zařízení, ano?

Me and My Devices

Dnes jsem člověk notebookový. Od roku 1999 jsem vlastnil celkem 3 desktopy (W98, W XP i W Vista). Stolní bedny jsem opustil v roce 2007 a nehodlám se k nim vracet.

Co do verzí Windows to s mými notebooky bylo podobné. Od Aceru TravelMate s Win XP, kterému jsem uvařil grafiku cca měsíc po skončení záruky, přes Asus s W XP, který vydržel 3 roky než přestal hardwarově stíhat (pracuje dodnes, dal jsem jej kamarádovi na psaní restaurátorských zpráv), přes 13” Toshibu Satelite s W Vista, na které nyní pracuje dcera, jsem přešel k pracovnímu HP 4330s s W 7. Aby byl obrázek úplný, asi bych neměl zapomenout na téměř tříleté období, kdy jsem volal a „sám-sebe-si-řídil” z HTC Diamond 2 s Windows Mobile 6.5.

Jen pro ilustraci, s Windows jsem se více skamarádil i v práci, neboť jsem se v roce 2008 stal – zcela omylem – správcem našeho školního dinosauřího výběhu v počtu asi 80 počítačů od různých výrobců a různého stáří. (Samozřejmě vedle dalších elektřinu vyžadujících zařízení jako jsou projektory, routery a další.)

Pro formu: Nepatřím k hype super-cool megavýborným správcům. Dokonce nejsem ani podprůměrný správce. Jsem jen poučený uživatel, který umí počítač rozdělat, vyměnit či doplnit součástku, případně vykuchat starší zařízení a ze dvou nefunkčních vytvořit jedno funkční, nahrát a nastavit systém, aby vše  v rámci možností šlapalo, nainstalovat aplikace, odvirovat, vytvořit image, nastavit nebo využít vzdálenou správu a přístup, pohrát si s virtualizací dvou a více systémů, s dualbootem, s nastavením routerů, s jednoduchou sítí a síťovým tiskem, a sem tam vyřešit problém drobnou editací registrů, prostě absolutní základy s Mr. Google a v poslední době také Karlem Klatovským via Facebook v pozici hlavních poradců. A do serverů se vůbec nepouštím.

Coby „více než poučený uživatel” však funguji daleko lépe v oblasti využívání počítačů a aplikací ve výuce, možná z tohoto důvodu to správcovství na mě padlo.

Back to Quest for the ULTIMATE DEVICE

Vzhledem k dojíždění do práce, k plnému úvazku na škole, blížícím se učebním a PhD studijním povinnostem na katedře anglistiky a potenciálním zakázkám z oblasti školení, mj. i používání počítačů ve výuce, a občasnému copywritingu byla volba jasná:

lehké a výkonné zařízení s Windows s výdrží delší než 4 hodiny (výdrž HP s novou baterkou).

Ultrabooks Come to the Picture

Vzhledem k požadavkům nebylo co řešit.

Ultrabooky vnímám jako vynikající zařízení splňující učitelské požadavky. Dlouhá výdrž, váha, která příliš nezatíží při přenášení z místa na místo každých 50 minut, běžné ovládání, slušná rychlost při nabíhání systému, prostě samá pozitiva.

Jistě, jistě, mírně slabší výkon – ale to se při bastlení prezentací a pracovních listů vážně neprojeví.

Bohužel se však dnes rozumné ultrabooky nabízí za pro běžné školy nedostupné ceny. (Možná je to jen u nás, ale tak nějak se pořád ve školství hraje hra „Za málo peněz hodně muziky”.)

Do questu vstoupila skupina zařízení různých výrobců.

Mezi Dellem (ten mi „rozmluvil” případ druhé (dnes již dokonce třetí) reklamace bratrova kolegy), ThinkPadem (série recenzí displeje včetně jedné na Notebookcheck věru nepotěšila), Acer (poloha konektorů a neblahá 10 let stará zkušenost) nakonec zvítězil v poměru cena-výkon Zenbook od Asusu s i7, 6 GB RAM, dedikovanou grafickou kartou NVidia 840M, bohužel jen s hybridním diskem, s baterkou o výdrži 5 – 6 hodin a… W 8.1. (Svůj vliv na rozhodování měla také pochvalná recenze řady Zenbook od Martina Malého.)

I MacBooky se v hledáčku objevily, ale nakonec zmizely kvůli ceně (Pro), nebo obav z výkonu (Air) (pamatujte, notebook je má jediná stanice).

For the Time Being, I was a Proud Owner of a Zenbook

Přes internet jsem hrdě vyklopil 26 000,- Kč, vyzvedl zařízení a s plánem následující den přednášet svým velmi, velmi šikovným studentům ve Studentskému trenérskému centru Microsoft o prezentačních dovednostech v pražské centrále společnosti odvezl krabici domů.

Doma jsem nedočkavě vybalil zařízení – ano, Asus kopíruje balení MacBooku, to jen pro pořádek – a spustil instalaci systému. Po 20 minutách instalace systému jsem se asi hodinu snažil zprovoznit WiFi. Pár BSOD, na to jsem u Windows celkem zvyklý.

Nakonec jsem stáhl na jiném počítači nové ovladače a SHAZAM! zařízení fungovalo. Teda do chvíle, než se začal stahovat Windows 8.1 Update, po kterém jsem coby živočich, mající rád nové věci aktuální, toužil. 2,5 GB bylo asi moc. BSOD, restart a jelo se, ovšem bez update.

Odradit jsem se nenechal, zařízení do Prahy vzal. Cestou jsem přetáhl data ze starého HP (za asi 3 hodiny). Díky povzbuzení Karla Klatovského jsem před přednáškou stáhl na microsoftí síti 8.1 update (úplně v pohodě) a ty 4 hodiny odpřednášel a s novým – a funkčním – zařízením hrdě odjel domů.

Jsa člověk hravý, rozhodl jsem se potrápit Zenbook gameskou. Volba padla na Skyrim, ten jsem si jako hráč Morrowindu, Oblivionu nebo obou Baldur`s Gate rozhodně nemohl nechat ujít.

Dost mě udivilo, že se při instalaci sekla grafika. BSOD. Sekla se i při zkušební instalaci WarThunderu. BSOD. Papírově by měly být pro tento notebook obě hry úplná malina. Reinstalace ovladačů nepomohla.

Takže návrat do továrního nastavení, aktualizace systému, následná reinstalace wifi ovladačů (opět) a ovladačů grafiky (nově), nahrání dat, instalace potřebných aplikací a SHAZAM!

Skyrim se rozjel a jel, jel, jel. I ponořil jsem se na tři dny do světa mimo náš svět a v duchu si klepal na rameno, jak dobře jsem pořídil. Těch 5+ hodin oživování a ne-pracování, a dokonce ani ne-hraní jsem si nepřipouštěl.

Keep Your System Updated

Přišla středa, polovina měsíce, 15 dní po koupi zařízení. Majitelé Windows už tuší. I stáhly se nové aktualizace W 8.1. Pustil jsem počítač – a nejela wifi. Hm.

Reinstalace ovladačů za staré od výrobce pomohla. Spustil jsem Skyrim – a systém zamrzl. Dvě nebo tři BSOD. Reinstalace ovladačů karty nepomohla. Další díly z telenovely BSOD. Návrat do továrního nastavení, aktualizace, reinstalace ovladačů… You know the drill.

Po opravě systému se však Skyrim nerozjel. BSOD. Rozladěně jsem volal techsupport Asusu, kde mi pan K. (symbolika Zámku mi v té chvíli na mysl nepřišla) sdělil, že za problémy při aktualizaci Windows neručí, oni že jen dodávají hardware. WTF? Reklamace a opravy počítačů řeším ve škole pravidelně, takže ne, pane K. takhle ne.

If it`s working, don`t fu*k with it. However,…

Odnesl jsem proto 16. den po koupi přes internet (signifikantní datum, viďte?) zařízení na klasickou reklamaci. Paní v obchodě ochotně připsala poznámku, že prodejce vyžaduje vzhledem k datu nákupu rychlou opravu. I nastala doba čekání – a mírného naštvání.

Po 16 dnech jsem si byl vyzván, abych si opravené zařízení vyzvedl. Natěšeně jsem vyrazil do obchodu a prozkoumal reklamační protokol. Po návratu systému do továrního nastavení diagnostika neukázala chyby. O eventuálních aktualizacích systému ani slovo. Zbystřil jsem.

Naštěstí jsem poučený uživatel, a proto jsem vybalil zařízení před paní na reklamačním z krabice. A suše polkl. Uprostřed nádherného krytu z leštěného kovu zářil asi 2,5 cm dlouhý škrábanec. WTF2?

Následnou reklamaci na mně – nyní jiná – paní raději ani nezkoušela. Buď ji odradil podrobný popis mých kroků v reklamačním protokolu, kterými zařízení prošlo před odevzdáním do reklamace, nebo to byl pohled na moji maličkost. ”Say hello to my little friend.” Kdyby se točil nový Scarface, věděl bych o horkém kandidátovi na hlavní roli.

Waiting Sucks!

Dalších 14 dní čekání proměnilo základní parametr mého rozpoložení. V podstatě jsem si přestal přát, aby zařízení opravili. Čekání, čekání. (Zámek, da?)

Po uplynutí 33 dní od reklamace (do termínu se projevil víkend na konci období) jsem rozladěně (s tajným, vy-víte-jakým přáním) dorazil do obchodu. Po chvíli hledání v počítači se mě paní, dnes ta první, která přebírala můj počítač do reklamace, zeptala, jestli bych si nechtěl vybrat něco jiného. WTF?

Počítač na prodejnu nedorazil, závada označena za neopravitelnou. Celkem by mě zajímalo, která. Škrábanec na obalu nepovažuji za neopravitelný. Že by se někdo chytl za nos se systémem a jeho komunikací s HW? Netuším.

Shit Happens.

Panu K. jsem raději nevolal, vyinkasoval zaplacené grošíky zpět a radostně odkráčel z obchodu. Nadšení vydrželo do chvíle, než jsem doma sedl k HP, že jako upravím krátký film do výuky. Ani jsem nemrkl a… BSOD zmodral obrazovku. Oops.

V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že by to chtělo nový počítač. O co školnímu notebooku šlo, dodnes netuším. HP celý ten měsíc reklamace prostě fungoval, vyrobil jsem na něm, co jsem potřeboval, a ani neškytl.

Quest: Chapter 2

Z hledání potenciálního zařízení jsem vyřadil z výše uvedených důvodů některé značky – a najednou byl výběr velmi limitovaný. Buď Lenovo, nebo Lenovo. Oops.

Karel Klatovský mi doporučil Lenovo Yoga 13”. Nevím už, jestli to s FHD nebo QHD displejem. Vzhledem k možnostem W 8.1, které vysoké rozlišení zatím moc „nedávají”, mi to bylo jedno.

Vadila mi však velikost hard disku verze s FHD. Vzhledem k nenažranosti Windows a Office updatů co do prostoru, mi 256 GB přišlo jako hodně málo. Mít disk, jehož 1/4 postupně zabere systém, nevnímám jako dobrou investici. Navíc na svém hlavním zařízení.

Majitel firmy, která naší škole spravuje server, mě ujistil, že W 8.1 nemám řešit, neboť si stejně budu muset koupit W7. Znám jej nějakou dobu a vím, že je W8skeptik, ale stejně mě jeho stanovisko ještě více nahlodalo.

When Studying, Study… Hard.

Nebudu raději zmiňovat klišé o tom, že když po něčem toužíte, cesta k dosažení se najde.

Zařízení s nakousnutým jablkem jsem vždy (přesněji zhruba od roku 2002) obdivoval.

Zálusk na ně vzrostl, když jsem začal míchat mimoškolní záležitosti s pedagogickou praxí, jako bylo intermezzo práce na Mít Vše Hotovo, dvou knihách z Melvilu, přednášení na školeních nejen PIL Microsoftu a další aktivity. Tehdy poprvé – a rozhodně ne naposledy – jsem vážně pochyboval o tom, zda je na mém počítači (stolním i přenosném) nainstalovaný ten správný systém.

Ale ať jsem zvažoval, jak jsem zvažoval, pořád se na něj nějak nedostávalo financí. Navíc to bylo v době, kdy na platformu Mac chyběla spousta software. Stručně, každé mé další zařízení běželo na Windows.

Fast-forward, IX/2014

Co ale dělat teď? Počítač potřebuji – a koupit si Lenovo Yoga s W8 s 512 GB diskem za nějakých 33000,- a hrozit se chvíle, kdy se systém kousne (nebo mi začne neskutečně vadit) a já budu muset stejně vyklopit další 3000,- za W7? Nebo to zvednout na 35000 a koupit si rovnou Win 8.1 Pro a downgradovat?

Zařízení by to bylo sice dotykové, ale šudlání po monitoru mi nechybí (máme jedno takové Lenoví All-In-One šudlátko s W8.1 ve školce, to mi ke spokojenosti stačí).

Když si člověk spočítá finance, najednou se ceny zas tak moc neliší. Navíc jsem dostatečně uvědomělý, abych se dopustil oblíbených pseudosrovnání cena MacBooků s low-endových PC, které frajersky vytahují všichni, kdo si chtějí poklepat před majiteli Maců na čelo a zvednout sebevědomí.

Klidně mě zavalte hardwarovými specifikacemi, ale vezme-li se co do kvality zpracování a výkonu kategorie počítačů, do které spadá MacBook, člověk se pohybuje na přibližně stejné cenové hladině, ať už kupuje zařízení s Windows, nebo Mac.

A co čert nechtěl, zrovna v té době jsem se dozvěděl, že mi v rámci mého studia bylo přiznáno studijní stipendium. Nečekaná injekce do kasičky rozhodla.

Najednou už to nebyla otázka, zda Mac nebo ne – ale začalo se promýšlet, který že to Mac vlastně lépe využiji.

Air nebo Pro? Overkill Is Better Than No Kill.

Nějakou dobu trvalo, než se mi podařilo rozseknout gordický uzel. Výdrž baterie a váha na straně jedné, zoufalé návyky ze světa windows (našlapat hardware, nebo se to po prvním ServisPacku nebude dát používat) na straně druhé.

V podstatě rozhodl kamarád, který – coby člověk světa počítačů znalejší než moje maličkost – prohlásil, že za roky či dva nemusí 4 GB RAM stačit, a to ani na Macu.

A potom se objevila možnost využít studentské slevy – a já se vydal do iStylu koupit si svého prvního Maca za cenu rovnající se Lenovu Yoga 2 s novou licencí W 8.1 Pro s možností downgradu na W7. A bylo vymalováno.

WTH? Unbelievable. It`s just working. Unstoppably.

Se žádným počítačem se mi nikdy nestalo, abych se mohl pustit do práce asi 5 minut po vybalení z krabice.

Pravda, kupoval jsem si vždy spíše lowendy (Acer, Asus i školní HP), nebo midclass zařízení (Toshiba, Asus Zenbook), takže srovnání není zcela na místě.

Na druhou stranu se sluší podotknout, že z těch pěti minut čekání jsem totiž asi tak 2 minuty hledal v KeePassu heslo od iCloudu (a AppleID), které jsem si před rokem založil, doufaje, že budu moci online editovat dokumenty v Pages, které mi klient poslal v zakázce.

Od té doby se počítač nezastavil. Za měsíc běžného používání mi spadla aplikace jen 3x (1x KomodoEdit, 2x PowerPoint pro Mac, při druhém pádu PPT zmrazil na chvíli celý Mac, to jsem měl docela našlápnuto ho úplně odinstalovat).

Slowly, the Oddyssey`s Ending

S výdrží baterky jsem při jasu staženém na přibližně polovinu na zhruba 11:00 hodinách. V práci jsem vlastně nabíjel jen jedinkrát. (Displej je mimochodem stále jasnější než byl na Asusu naplno. Navíc je to ty jo! retina.)

Váha 1,5 kg je úplně v pohodě.

Na klávesnici se píše skvěle. A na základní klávesové zkratky jsem si v pohodě zvykl. (Natolik, že při opravách PC ve škole automaticky a následně zuřivě mačkám Alt a divím se, že se nic neděje).

Až na drobná zaškobrtnutí jsou Office 2011 pro Mac OK. Ve státní správě se jich ovšem asi úplně nezbavím. LibreOffice šlapou stejně jako na Windows.

Raději však nemluvím o iTunes, AppStore nebo iBook. V těchto kategoriích nemá Windows zatím co nabídnout. Uvidíme, co na tyhle libůstky ovšem za půl roku řekne moje kreditní karta.

Kdybych chtěl být fiflena, začnu se rozplývat nad tím, jak se mi OS X s Dockem líbí. Windowsovské dlaždice mají něco do sebe, ale sorry, tenhle design je prostě čistší.

Happy Ending

OK. Uznávám. Tomáš Baránek si ze mě dělal na facebooku legraci, když tvrdil, jak budu litovat, že jsem musel před koupí tak dlouho trpět.

Zas tak moc jsem netrpěl.

Počítač jsem vždy vnímal a stále stále vnímám jako pracovní nástroj. Nástroj, který mi pomůže vyřešit nějaký problém. Lenovo Yoga by můj problém možná vyřešil také. Ale odpovědně můžu říct, že bych si práci s ním výrazně méně užíval.

iBeee. iBeee.