Jen krátce,… než začneme chrlit novoroční předsevzetí

Než začneme chrlitsvá novoroční předsevzetí-2

Než se rozloučíme s rokem 2015, chtěl bych popřát všem čtenářům mého občasného blogu příjemný rok 2016. Díky všem za to, že jste vydrželi, a ač nestíhám psát, a občas sem zavítáte. Vážím si vaší podpory a doufám, že se na těchto stránkách budu v dalším roce objevovat častěji.

Jak toho docílím? Jednoduše. V roce 2007 jsem publikoval článek věnovaný novoročním předsevzetím.

Nevím, co to dnes do mě vjelo. Možná je to o jednu položku vyšší číslo než vloni v čísle vzniklé rozdílem aktuálního roku a mého roku narození. Možná proto, že mám nad čím bilancovat – a k čemu se vracet. Možná mě k tomu svým tweetem inspiroval Honza Martínek.

Ale ono to bude spíš jen proto, že po dlouhé době mám prostě chuť něco zveřejnit.

Nabízím vám proto jen drobátko aktualizovaný, víceméně téměř původní text.

Re-publish má v sobě jisté kouzlo, neboť jsem v roce 2007 začal psát. A po pěti letech se pachatel vrací i na toto místo činu, tedy k základům… a začíná od začátku.

Jaký bude rok 2016?

Odešel jsem po 13 letech ze zaměstnání, proto opravdu nevím. Ale mám pocit, že alespoň z mého hlediska bude stát za to. Lépe řečeno, udělám všechno proto, aby za něco stál.

Novoroční předsevzetí patří mezi terče mnoha a mnoha vtípků.

Všichni se předhání v tom, jací že budou v dalším roce šikovní, že přestanou kouřit, pít kávu, denně cvičit, méně pít, jíst méně čokolády, pečlivěji pracovat.

Než uplyne druhý týden v lednu, polovina předsevzetí vezme za své. (Ta první polovina skončí někdy kolem 12.00 1. ledna.) A je zase po náladě.

Co tedy s novoročními předsevzetími?

Když nedáte na zdravý rozum a přece jen se do nějakých těch předsevzetí pustíte, dovolte mi nabídnout několik nápadů, s jejichž pomocí se vám podaří vydržet snad i do konce ledna

Přesně popište, čeho chcete dosáhnout.

Není nic horšího než stanovit si „Měl bych trochu zhubnout.“ Co je trochu? 2 kg? 5 kg? Nebo jako v mém případě 20 kg? Mnohem lepší je rozhodnout se: „Zhubnu o ….. kg.“ Anebo ještě lépe — najděte si méně otřelé přání. Co třeba: Zaběhnu 10 km pod 1 hodinu. A otřepané hubnutí se stane jen přidruženým produktem.

Určete termín dokdy

O termínech jsem již několikrát psal. Pevně rozhodnutého člověka termín dostatečně „vyhecuje“.

Se závazným termínem před očima se také mnohem lépe začíná. Tlak času nutí podívat se na úkol z praktického hlediska — mnohem snadněji se určuji jednotlivé úkoly, které se musí do konce termínu splnit.

Angličtina často označuje „termín“ krásným pojmem „deadline“.

Pokud stanovenou hranici překročím, jsem mrtvý. Než umřít, to se raději na své předsevzetí podívat realisticky. Dokdy přestanu kouřit? Dokdy snížím 8 káv na 3 kávy denně? Takže další menší úprava: „Do konce roku/30.4./měsíce …“

Postupujte malými krůčky

S termínem se předsevzetí stane zase o něco „realističtější“. A teď přichází to nejdůležitější:

_Co musím udělat, abych své předsevzetí zrealizoval? Co musím denně/týdně udělat, abych se přiblížil ke svému cíli? Než později snižovat, to raději začněte s málem. Dlouhodobé zlozvyky se nezmění všechny mávnutím kouzelné hůlky. Vyberte si pár důležitých věcí a udělejte všechno proto, abyste je změnili.

Nebo ještě lépe: Vyberte si jen jednu věc a udělejte všechno proto, abyste jí dosáhli. Potom vezměte další. A pak třetí… Dítěti přece taky trvá, než se naučí chodit.

Sledujte svůj postup

Když už víte, co budete dělat, zkuste svou pouť k cíli „vizualizovat“.

Pokud se třeba rozhodnete denně odcházet s čistým stolem, udělejte si denně po úklidu do svého záznamníku barevný křížek. Nebo si splnění denního úkolu zapište do svého deníku. Anebo o svém postupu někoho pravidelně informujte. Záleží jen a jen na vás. Cílem přece je donutit se k „činnosti“.

Komik Jerry Seinfeld doporučuje velmi elegantní postup:
Kupte si velký nástěnný kalendář a splněný „krůček“ zatrhněte silným červeným fixem. Proč? Až se vám jednou nebude chtít, podívejte se na tu krásnou řadu křížků a rozhodněte: „Stojí zato ten řetěz přetrhnout?“

Stanovte si odměnu

Pes po přineseném aportu očekává alespoň pohlazení. Vítězící závodník očekává v cíli aplaus. A proč by se člověk nemohl odměnit sám, když se mu něco podaří?

Jestliže jste dočetli až sem, doufám, že vás chuť do novoročních předsevzetí přešla. Předsevzetí vytvořená v příjemném alkoholovém opojení většinou nikam nevedou. Podívejte se raději na svůj cíl „realistickýma“ očima:

Čeho chci dosáhnout?
Dokdy to chci mít splněné?
Co pro to musím udělat?
A co z toho budu nakonec mít?

Uvidíte, že se vám budou předsevzetí dávat mnohem snadněji.

Přeji všem krásný rok 2008 2015.

Conte partiro aneb Time to Say Goodbye (in a month)

Image 2

One track came to an end.

„Pane učiteli, nic ve zlým, ale konečně jste dostal rozum.“

Ne, tuto reakci jsem od žáků opravdu nečekal, ač jsem ji od kolegyň a kolegů za poslední měsíc slyšel od onoho okamžiku opakovaně bezpočtukrát, byť jinými slovy.

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to „na plnou hubu“.

Po třinácti letech a pár měsících jsem se rozhodl odejít ze školství.

Důvodů je mnoho, pozitivních i méně pozitivních. I ty úplně negativní by se našly.

Za těch třináct a kousek let jsem měl tu čest setkat se a spolupracovat se skvělými lidmi. Potkal jsem hromadu úžasných lidí, učitelů, žáků a studentů, lidí z oboru i mimo něj, kteří můj život obohatili o spousty zážitků.

Výměny zkušeností, diskuze, nespočetné pohledy na věc, formální i neformální, pracovní i mimopracovní setkání s učitelskými kolegy v Čechách i na zahraničních školách, se současnými i bývalými žáky a studenty, s lidmi mimo školství mne vyzvedly až na současnou úroveň. To i díky nim jsem se ocitl v pozici, kdy mohu nabídnout své zkušenosti i mimo školství.

(Abych byl upřímný, zažil jsem i setkání, bez kterých si svůj život dokážu velmi dobře představit. O nich však zatím pomlčím.)

*Přátelé, za všechny zážitky vám všem z celého srdce děkuji. A nebojte se, na blogu nekončím. Dneškem jen začíná poslední měsíc mého působení ve školství. Do Vánoc snad bude i text, ve kterém se ohlédnu za svojí učitelskou „kariérou“. 

–International version. For my teachers and friends abroad.–

„Mr. Bajer, no bad blood, but finally, you came to your senses.“

Well, I expected much but not this from my students. I have heard them in various mutations for almost a month since I announced the news.

No need to cover up:

After 13+ years, I have decided to leave school education.

I have many reasons for this step, positive and less positive. And there are even some negative ones, too.

Over those 13+ years, I have been honored to meet and collaborate with great people. I met „scores“ of marvelous people. Teachers, pupils, students. People from educational field and outside of it. You all have enriched my life.

Experience exchanges, face-to-face and on-line discussions, numberless points of view, formal and informal, work-related or not meetings with colleague teachers in the Czech Republic and abroad, with present and former pupils and students with people outside the eductation; they all have brought me to this level. I have skills and experience to offer, and it is also because of you.

(To be honest, I actually met some people who I can imagine my life without. But I am not going to write of these, for now.)

I thank you from the bottom of my heart. And don’t worry, I am not finished with my blog.  This very day just marks the beginning of the last month of my teaching career. And I even hope to write a resume to map my teaching career till Christmas.