Jak zpracovat poznámky z knihy do myšlenkové mapy?

Studijní poznámky ve formě myšlenkové mapy

Studijní poznámky z knihy ve formě myšlenkové mapy

Začne-li se mluvit o poznámkách a výpiscích z knih z dob školních škamen či studií, nejednomu z nás se zamlží zrak vzpomínkami na hromady papírů a sešity plné náčrtků, odrážek, šipek a barevných komentářů vytvořených tehdy populární „čtybarevkou“.

A mezi tím na stránkách drtivé většiny z nás skvěly se řádek za řádkem úhledně (-jak kdo-) vypracované poznámky ve formě osnovy textu s vysvětlením konkrétních, tehdy veledůležitých pojmů.

Doba byla taková. Jen ti opravdu šťastní měli osvícené učitele, kteří je naučili dělat výpisky jiným způsobem (než jak bylo psáno v učebnicích českého jazyka pro 5. ročník, část Sloh, kapitola Poznámky a výtah), nebo natolik rozumu, aby si vytvořili systém na poznámky vlastní.

Těm měně šťastným trhala pravidelně paní učitelka (tehdy ještě „soužka učitelka“) sešity do Vlastivědy se slovy: „Piš to pořádně, úhledně a pod sebe!“

Dnes se doba naštěstí změnila.

V minulém článku na téma „jak efektivně studovat“ jsem mluvil o základním postupu pro čtení populárně naučných knížek, kterému učím své žáky.

V posledním bodu zazněla rada převést si poznámky do digitální podoby, a to buď do nějakého „lineárního“ nástroje, který nabízí klasickou strukturovanou osnovu (Evernote nebo OneNote), nebo do software na vytváření myšlenkových (aka mentálních) map.

Proč využívat pro poznámky formát myšlenkové mapy?

Patříte-li do skupiny „vizuálních humanoidů“, tedy těch, kterým více vyhovuje „obraz připomínající“ zpracování poznámek, bez myšlenkové mapy těžko uděláte pořádnou ránu.

Mapa vám umožní:

  • Vyjádřit hlavní myšlenky jednotlivých částí knihy pomocí klíčových slov.
  • Uspořádat tato klíčová slova / informace do smysluplné struktury.
  • Přidat symboly, diagramy a další analogie, kterými zdůrazníte klíčové myšlenky.
  • Snadno zopakovat informace, které jste si ještě nezapamatovali.
  • (pokud bude kreslená rukou) Snadněji si některé informace vzpomenout.

Jak při vytváření mapy postupovat?

1. Prostudujte celou knihu.

Jeden ze způsobů by byl nejprve knihu prolistovat, udělat si do nové mapy drobné poznámky o stylu, povaze a struktuře kapitol, obsahu a nejzajímavějších pojmech v rejstříku. (Tedy rozšířit body 3. a 4. minulého článku.) Několikrát jsem vyzkoušel a tento způsob zavrhl. Prostě mi nevyhovovalo příliš dlouhé zdržení u samého začátku knihy.

Místo toho radím svým žákům (přesněji od 6. třídy): pročtěte si nejprve celou knihu, zatrhávejte v textu, pište si do okrajů, když nestačí okraje, použijte lepíky, ale nezdržujte se u čtení „downloadem“ do digitální podoby. U mnoha učebnic byste totiž mohli narazit na fakt, že vás tuze nebaví. Místo vypisování nejdůležitějších informací sklouznete do studijní metody „nechce se mi přemýšlet, podtrhuji všechno“.

2. Vytvořte novou mapu a pečlivě ji pojmenujte.

V současné době není na trhu platformy Windows nástroj na tvoření map, který by dokázal Průzkumník Windows nebo GoogleSearch (hodně zjednodušeně řečeno) analyzovat a fulltextově indexovat. V praxi to znamená, že v počítači nevyhledáte mapy podle jejich obsahu, ale jen podle jejich názvu. S platformou Mac nemám zkušenosti a budu rád za každou informaci.

Nejčastěji používám jméno autora a název knihy plus několik klíčových slov. V systému souborů to nevypadá vůbec hezky, ale čert to vem.

3. Vypište základní informace o knize.

Na citace se často zapomíná. Pokud nepoužíváte pravidelně nástroj na hlídání bibliografických citací (např. Citace.com nebo Spravovat prameny ve Wordu), naučte si psát si tyto informace do svých poznámek automaticky, byť se jedná třeba jen o delší článek na internetu. Vyhovuje mi vypsat si tyto informace do samostatné větvě.

Co přesně si poznačit?

Záleží na zdroji, ze kterého studujete. Pro českou citační normu ISO 690 postačí následující informace.

  • Běžná kniha: autor, název díla, překladatel, místo vydání, nakladatelství, rok vydání, počet stran, ISBN.
  • Web: autor, název textu, název webu, server/název vydavatelství, [Online:] den.měsíc.rok vydání, den.měsíc.rok (eventuálně hodina) návštěvy, adresa URL, (případně) ISBN.
  • Článek v časopisu: autor, název, název časopisu, rok vydání, (edice, svazek), číslo vydání, (event. datum vydání), strana.

Více podrobností pro další typy publikací naleznete například na stránce Citace.com nebo ve MS Wordu (máte-li verzi 2007 a vyšší).

(Poznámka typografická: Word vám případný seznam citací nevysází do textu typograficky úplně správně. Pokud narazíte na zoufalce, který vás bude při obhajobě za toto pochybení peskovat (a nestudujete-li zrovna typografii), argumentujte tím, že ani samotná norma ISO 690 není vysázená správně. Třeba to zabere.)

4. Pomocí obsahu vypište názvy jednotlivých kapitol (a podkapitol) do samostatných větví.

Přestože vám přijde psaní všech (i těch málo významných kapitol, kde jste si nepoznačili nic) jako zbytečné, udělejte to. V ideálním případě obsahují názvy podkapitol klíčové pojmy. Ty vám pomohou v následujícím kroku.

5. Ke každé kapitole napište shrnutí vlastními slovy.

Stručně do 1-5 vět shrňte, co jste se z kapitoly (eventuálně podkapitoly) dozvěděli.

Není potřeba se rozepisovat do složitých souvětných konstrukcí. Cílem je vytvořit si v tuto chvíli „shrnutí“ obsahu celé diskutované problematiky. (Podobně jako třeba v Cornell Notes aka Poznámky ve stylu Cornell).

6.Vypište si klíčové informace.

Nyní nastává největší dřina. Vypisujte podtržené části textu, opisujte své poznámky, hodnocení, komentáře, shrnutí. Neopisujte otrocky celé věty, ale zhušťujte své výpisky do klíčových slov. Čím více budete u psaní poznámek a výpisků přemýšlet, tím snadněji si informace zapamatujete.

Myšlenková mapa bude užitečná do té míry, do jaké budou jednotlivé klíčové informace strukturované. Nebojte se vytvářet podvětve i pro jediné slovo (či vysvětlení pojmu).

Při vypisování důsledně rozlišujte vlastní komentáře od autorova textu.

V jakýchkoliv výpiscích postačí vytvořit si vlastní systém značek. Já používám následující skupinu značek

Q: quote (a text kurzívou) pro přesnou citaci (včetně strany),
S(Sum): summary (tučným textem) pro shrnutí obsahu vlastními slovy
C: comment (bez formátu) pro můj vlastní komentář k vypsanému textu (hodnocení, hodně volné převedení textu do vlastních slov).

V případě, že jste narazili na zajímavý diagram, graf či tabulku, vyfoťte si ji (třeba telefonem se slušným aparátem) a vložte ji do mapy. (Nezapomeňte si k obrázku připsat také základní bibliografické údaje.)

7. Ke každé kapitole (části kapitoly) si vytvořte studijní otázky.

Na konci vypisování kapitoly se na chvíli zastavte a do samostatné větve si pod každou kapitolu vypište tzv. „studijní otázky“. Jinými slovy, při představte si, že jste učitel a zkoušíte studované učivo.

    • Jak by zněla otázka na tento pojem?
    • Jak by se učitel zeptal na tyto informace?
    • S čím by učitel srovnal tuto část?
    • Jak by v testu vypadal tento diagram?

Všimněte si, že se jedná o tzv. doplňovací otázky, vyžadující doplnění odpovědi. Klasické zjišťovací otázky (tj. otázky ano/ne) k přemýšlení moc nevedou.

8. Dokončete strukturu mapy.

  • Pomáhají-li vám barevné asociace, přebarvěte jednotlivé větve mapy do jednoho tónu a jednotlivé části mapy barevně rozlište.
  • Sjednoťte vzhled studijních otázek v jednotlivých kapitolách.
  • Do „volných“ témat (floating topic) doplňte obrázky. Pomocí „vztahů“ (a plovoucích témat) naznačte vztahy mezi jednotlivými kapitolami.
  • Doplňte do úvodního shrnutí zpřesňující informace.
  • Propojte pomocí hyperlinků s dalšími mapami týkajícími se podobného tématu či s webovými stránkami (studiemi, výtahy, videi k tématu atd.)

Jak s myšlenkovou mapou dále pracovat?

Jedná-li se o učivo, z něhož vás bude někdy někdo zkoušet (a pokud čte tento text některý z mých žáků (či jeho rodič) a jedná-li se o doporučenou knihu nebo článek, ano, bude), naplánujte si do kalendáře opakování. Pokud se mapa týká nějakého hlubšího zkoumaného problému (VŠ studenti, zbystřete), vložte si do svých „výzkumných deníků“ patřičné komentáře či odkazy mezi položky Maybe.

Při opakování tématu zpracovaného v mapě postupujte zcela opačným způsobem.

  1. Do NOVÉ mapy si vypište vše, co vás k danému tématu napadá. (Využijte např. brainstorming mode, který nabízí téměř každý pokročilejší mapovací software. Nebo postačí kus papíru velkého papíru.)
  2. Uspořádejte vypsané informace do logických (a strukturovaných) celků.
  3. Doplňte další informace, napadnou-li vás.
  4. Okopírujte si z jednotlivých kapitol studijní otázky. (Nebo otevřete pouze větve s otázkami.)
  5. Odpovězte z hlavy na otázky.
  6. Nevíte-li dále, otevřete ve druhém okně původní mapu s poznámkami a začněte studovat.
  7. Do nové „učební“ mapy vypisujte pouze informace vlastními slovy. (Pravidlo se netýká termínů. Ujistěte se ovšem, že máte dostatek konkrétních příkladů, kterými dané termíny dokážete ilustrovat.)

Myšlenkové mapy si vydobyly pevné místo v osnovách většiny škol na všech úrovních. Aniž bych sklouzl do vod rádoby výzkumů vnímání či třídění lidí do skupin podle různých stylů učení, z praxe mám ověřeno, že určité skupině studentů tento způsob záznamu vyhovuje. Jako učitel cítím povinnost vybavit své studenty dovednostmi odpovídající jejich potenciálu či stylu myšlení. (Fuj, to zní pateticky. Ale je to pravda.)

A vy nevizuální, kterým vyhovuje spíše klasická osnova, který z výše uvedených kroků nelze použít, využijete-li např. zobrazení osnovy v klasickém rozumném textovém editoru?

Chcete-li, můžete si stáhnout moji šablonu na vytváření poznámek v Evernote, jako .rtf nebo jako myšlenkovou mapu v MindManageru a Freemindu.

Jakým způsobem zpracováváte své poznámky z knih vy? Jakým způsobem si nastudované a vypsané opakujete? Podělte se o své zkušenosti, tipy a triky v komentářích.

K čemu se mohou studentům hodit myšlenkové mapy?

 

Mapka z hodiny


„Pane učiteli, máme to vytvořit jako myšlenkovou mapu?“
 
Obdobné dotazy mi vždycky zvednou náladu.

Zeptají-li se mě totiž žáci na to, zda pracovat ve formátu myšlenkové mapy:

a) snadno se mi odpovídá („Ano, to vám doporučuji.“)
b) je mi jasné, že nad tématem alespoň trochu přemýšlejí (a pokud se do práce pustí, přemýšlet budou zcela určitě),
c) velmi pravděpodobně si budou téma pamatovat.

 
A jaké jsou další důvody?
 
Myšlenkové mapy graficky uspořádávají vztahy mezi tématy a koncepty. Využívají současně vizuální i verbální podoby nápadů.
 
Máme-li věřit tvrzení neurovědců, potom znázornění vztahů mezi jednotlivými koncepty usnadní zapamatování, neboť začlení nové informace do patřičného kontextu a současně umožní doplnit relevantní informace uložené v paměti.
 
Ideální nástroj, že?
 
Ve školské praxi je to s používáním myšlenkových map poněkud komplikovanější.
 
I když se minimálně pro část studentů využívajících především vizuální (a do jisté míry také prostorovou) inteligenci (nebo přesněji vizuální a motorický (kinetický) styl učení) mapy více než hodí, na školách, zejména těch středních a vyšších, se vyskytují stále jen sporadicky.
 
Až na několik osamělých vlaštovek totiž učitelé s mapami bohužel cíleně nepracují.
 
Smutné. Vzhledem k tomu, jak efektivní nástroj pro třídění informací a zvýšení produktivity mapy jsou, nemělo by se na ně ve školách zapomínat.
 
K čemu by mohli studenti mapy používat?

 

Vlastní tvoření mapy je k nezaplacení

 
Na myšlenkové mapě člověk pracuje nejčastěji samostatně. Hledá vlastní témata. Hledá jejich ideální pojmenování. Hledá vlastní obrázky, které jednotlivé „uzly“ vystihnou.
 
Informace se v mapách objevují ve vizuální podobě. Myšlenkové mapy vlastně převádí i nejsložitější témata do „jednoduchých“ diagramů, znázorňujících klíčová témata, doplňující informace a především jejich vzájemné vztahy.
 
Když se student pustí do tvoření myšlenkové mapy, musí nejprve rozložit komplexní, nezpracované informace (znalost) a problémy do klíčových konceptů (analýza), zhodnotit jejich význam, uspořádat (porozumění) a následně je vzájemně propojit (syntéza), a tedy použít v systému, který student chápe. Vlastní kresby (či další „grafická“ vylepšení map) potom zapojují do práce na mapě také tvořivost. (Nešálí vás zrak, celá Bloomova taxonomie v jednom odstavci, ehm, při tvoření jedné mapy.)
 
Mapy umožňují studentům vidět jednotlivé koncepty ve vzájemném vztahu s koncepty, které již chápou. Umožňují jim připojit k existujícím konceptům nové informace a uspořádat je do logické struktury, se kterou budou moci později pracovat.
 
Jinými slovy, učit se smysluplně. Šprtům a tzv. průtokovým ohřívačům ovšem mapy radost neudělají. I sebemenší krůček jako souhrnné pojmenování tématu či hlavních podtémat totiž vyžaduje, aby student u učení přemýšlel – a pokud možno vlastními slovy.
 
V jakých oblastech mohou studentům myšlenkové mapy pomoci?

 1. Brainstorming a evokace (třeba před zkoušením)

 
Dojde-li na brainstorming, mapy poslouží více než skvěle.
 
Řekl bych, že jen o malinko lepší je používat při brainstormingu lepíky, aka lepicími lístečky. Ale vzhledem k ceně lístečků a požadavkům na prostor při lístečkové variantě je to vítězství o prsa.
 
Z vlastní zkušenosti můžu směle tvrdit, že jen málo činností vám před zkoušením zajistí úspěch, jako když si ze studovaného tématu vytvoříte myšlenkovou mapu.
 
Je celkem jedno, o jaký předmět se jedná. A vzhledem k úspěchu dcerky v testu z fyziky, kterému předcházelo kreslení mapy na téma difúze, Brownův pohyb a další, dostáváme se do království neomezených možností. Stejně jako v zeměpisu na obrázku. (Nejkrásnější ovšem, že ji do kreslení map nemusím nutit. A vlastně ani jí o tom říkat.)

 

2. Řešení problémů a rozhodování

 
Myšlenkové mapy nutí studenty přemýšlet s tužkou v ruce. Nutí uvádět jednotlivosti do kontextu s dalšími jednotlivostmi i s celým kontextem.
 
Mapa je díky rozložení uzlů („bublin“) z obou stran centrálního pojmu velmi flexibilní.
 
Především v digitální podobě umožňuje formát mapy jednotlivé informace přesouvat Tím lze alespoň částečně předvídat, jak by se mohly jednotlivé scénáře v budoucnosti odvíjet. Proto mohou při práci s mapou studenti odhalit i alternativy, které nebyly na první pohled patrné.
 
Jinými slovy, díky flexibilitě mapy se mohou studenti podívat na problém z různé perspektivy.
 
(FYI: Podobně se v elektronické podobě chová také klasický odrážkový seznam, např. ve wordovském dokumentu v zobrazení „osnova“, které umožňuje jednotlivé části seznamu rychle „sbalit“ či přesunout na konkrétní místo.
 
Minimálně mně ovšem vztahy znázorněné v mapě usnadňují práci i orientaci. A zatím ve všech softwarech na tvorbu map, s nimiž jsem kdy pracoval (a nebylo jich málo), byla práce daleko příjemnější než v klasickém odrážkovém seznamu.)

 

3. Psaní poznámek z výkladu/samostudia ve formě mapy

 
Většina studentů si zapisuje poznámky klasickým způsobem pod sebe, do odrážkového seznamu. Mapy, zejména ty v digitální podobě, jsou pro psaní poznámek daleko efektivnější.
 
Výklad či prezentace, stejně jako práce se studijní literaturou, již dávno není lineární.
Učitelé během výkladu nikdy nepostupují lineárně od A do B, z B do C, z C do D. U většiny „učebních“ látek to vlastně ani nejde. Skáčou od jednoho k druhému (přesněji „stále se vrací k tomu samému“), neboť z vyděšených očí svěřenců pochopili, že drtivá většina – nepochopila.
 
Uvádí další a další konkrétní příklady použití, jednotlivé jevy odhalují z různých úhlů pohledu, vysvětlují souvislosti.
 
Jak má chudák klasický lineární záznam obstát v tak komplikované džungli?
 
(Světlou výjimkou budiž absolutní základy matematiky, které ve své ryzí podobě třeba sčítání a odčítání do desíti či malé násobilky příliš prostoru pro experimenty typu „Vysvětlím to 41 různými způsoby.“ nenabízí. A navíc žáci na této úrovni budou jen těžko řešit, jak nakreslit myšlenkovou mapu.)
 
A literatura? Schválně se podívejte se do jakékoliv „nové“ učebnice.
 
Všimli jste si, nakolik doplňují obrázky a jejich popisky klasický „blok“ textu? Jak se informace překrývají? Doplňují? Upřesňují? A do jaké míry rozšiřují základní informace odkazy například v okrajích? A o kolik se informace rozšíří, vezmete-li do ruky druhou učebnici?
 
A to raději už ani nezmiňuji, jaký kolotoč nastane, když se učitel rozhodne doplnit informace odkazem na nějaký multimediální obsah, který do rovnice „čtu + vypisuji = (snad) zapamatuji“ přidá proměnnou „ne/líbí se mi to“.
 
Struktura mapy umožňuje velmi rychle přidat na požadované místo novou informaci.
 
Stručnost, možná až úsečnost, kterou tvoření myšlenkových map vyžaduje v heslu „jedno (několik) slov- jeden uzel“, ovšem na druhou stranu zajistí, že si studenti nevypisují celá souvětí (plná předložek, spojek, sloves a další havěti), ale pouze klíčové informace.
 
Každá mapa by se navíc měla vejít na jeden list papíru. Proto mají studenti stále před očima celou hierarchii vysvětlovaného problému se všemi konkrétními příklady, jejich teoretickým základem a vztahy mezi nimi.
 
Vezměte například úvodní mapku. Vznikla letos v 6. ročníku, když jsme s žáky probírali veledůležité učivo „jak si psát poznámky“ (respektive jak poznat klíčovou informaci od těch méně důležitých a jak si tuto hierarchii poznamenat, abych se v tom za nějakou dobu stále vyznal). A nástrojem byl celkem schopný (a zdarma) Coggle.it.

 

4. Shrnutí knih, článků a esejí

 
Na základní škole méně, na vyšších stupních mnohem častěji, setkávají se studenti vedle učebnic s další studijní literaturou, která doplňuje základní učebnice. Nemusí se jednat jen o učebnice.
 
Čím je materiál delší a složitější, tím obtížněji se v něm člověk vyzná. A tím hůře si pamatuje, o čem vlastně čte.
 
Myšlenkové mapy nutí studenta rozložit komplikovanou informaci do menších úseků, které se snadněji pamatují. Zachycují základní informace v kontextu ostatních informací a tím usnadňují jejich uložení do systému již pamatovaných záležitostí.

 

5. Rozložení projektů až na úroveň jednotlivých úkolů

 
V ideálním případě zadávají učitelé ve škole projektově laděné úkoly. V ještě ideálnějším případě se vedle individuálních projektů objevují také projekty skupinové. A v úplně nejideálnějším případě se jedná o dlouhodobější a pokud možno komplikované projekty.
 
Zejména starší (rozumějte, zkušenější) studenti nejsou z velkých projektů příliš nadšení. Není se čemu divit. Prvotní šok (a představa obrovské kopy práce) vezme dech mnoha zkušeným projektovým matadorům.
 
A šok neplyne jen z objemu práce. Velkou část práce na skupinovém projektu tvoří také organizace, komunikace a rozložení práce všem členům týmu.
 
Myšlenkové mapy při přípravě projektu pomohou.
 
Ať už ve fázi brainstormingu, roztřídění a zhodnocení výstupů přes rozmělnění konkrétních oblastí odpovědnosti až k jednotlivým konkrétním činnostem (nebo kontaktním údajům na členy projektového týmu). A to vše na jedné stránce.

 

6. Příprava podkladů pro psaní slohovek, referátů, laboratorních protokolů a (třeba) seminárek

 
Přípravě na psaní, psaní a také hodnocení slohových prací věnuji v budoucnu samostatný článek.
 
Nyní snad postačí jen podotknout: slohovou práci nelze začít psát od začátku do konce (jak mnozí studenti dělají).
 
Stejně jako u projektu, i u referátu, slohovky či jiného „textu“ musí proběhnout fáze posbírání, utříbení, přeformulování informací a jejich poskládání do smysluplného, souvislého a na sebe navazujícího souboru úryvků a poznámek. Z nich následně vznikne použitelný a (velmi pravděpodobně) smysluplný text. A navíc to nebude bolet.
 
Myšlenkové mapy proces vzniku referátu, slohovky (nebo třeba tohoto článku) výrazně usnadňují. Věřte mi. A pokud pochybujete, počkejte si na příští článek.

 

Milí učitelé,…

nevytvořil jsem souhrnný text. Zdaleka jsem nevyčerpal všechny možnosti, které by na téma studentský život a práce mohly zaznít. Mnohý z výše uvedených bodů se překrývá s již publikovanými texty o mapách v hodinách či mapách pro učitele.
 
Jako vizuální typ studenta však prosím.
 
Mapy rozhodně nebudou vyhovovat všem typům studentů. Některým jejich výroba bude trochu na obtíž.
 
Ale přesto naučte své studenty myšlenkové mapy používat. Nějakou dobu potrvá, než si tuto techniku osvojí (a upevní). Veďte je, nuťte je zpočátku mapy používat. Nechejte je, ať si do map kreslí. Ať si jednotlivé větve mapy vybarvují. Ať se nad jejich tvorbou baví.
 
Může to znít jako ztráta času. Leč, uvědomte si jedno: učíte je myslet s tužkou v ruce. Učíte je hledat v hromadě informací souvislosti. Učíte je drolit komplikované problémy v jednoduché, přehledné diagramy.
 
Učíte je pro život.
 
Zapojte se do diskuse:

  • K čemu používáte myšlenkové mapy?
  • Jak používáte myšlenkové mapy ke svému studiu?
  • Jak vedete žáky k tomu, aby myšlenkové mapy používali?

8 oblastí, kde vám myšlenkové mapy usnadní učitelský život

 
O myšlenkových mapách se píše čím dál častěji. I já o nich v článcích i na školeních mnohokrát hovořil.
 
V samostatném článku jsem se však ještě zatím nevěnoval přehledu konkrétních příkladů z každodenního učitelova života. Podívejte se tedy na osm oblastí, kde by učitelům mohly myšlenkové mapy usnadnit život.
 

1. Příprava vyučovacích hodin

 
Život nám ztrpčují hromady papírů. Když se i obyčejná příprava na hodinu vezme z gruntu, umí vzniknout pěkný paklík poznámek. A čím komplikovanější hodinu člověk připravuje, tím paklík roste a roste. A co za bouři se teprve strhne, když se učitel rozhodne spojit v hodině výklad a samostatnou práci.
 
Každý úsek výkladu by měla nějak uzavírat konkrétní aktivita žáků. Cílem výuky přece není, aby si učitel odškrtl, že tohle všechno odvykládal. Cílem každé výuky bez rozdílu je, aby si žák (či student) danou látku v praxi vyzkoušel nebo prožil formou nějaké aktivity – a snadněji si ji zapamatoval.
 
Ve vynikající knize Pravidla mozku argumentuje dr. Medina 10 minutovým pravidlem:
 
Na jedno téma není posluchač schopen udržet pozornost více jak deset minut.
 
Proto musí přednášející (povídající, v horším případě blekotající) učitel změnit „formu” předávání informací, nebo alespoň tok informací poněkud odlehčit. Na základní škole to situace vyžaduje daleko více, neboť naši žáci přece neudrží pozornost tak dlouho, jako Medinovi studenti na vysoké škole.
 
Ač jsem zastáncem myšlenky, že se prezentace připravuje až jako poslední krok přípravy na vystoupení (tedy poté, co se vyloučí všechny možnosti a přednášející bohužel zjistí, že nějaká prezentace bude bohužel vážně potřeba), nápady v hlavě toto dogma dost ignorují.
 
Myšlenky plynou nelineárně, nápady na aktivity přijdou během přípravy teoretické části hodiny i během tvoření prezentace. Ve formátu myšlenkové mapy snadno k danému tématu přihodíte další větev s poznámkou o aktivitě.
 

2. Agenda projektů

 
Učitelský život nejsou jen hodiny či odškrtávání omluvenek. Nouze o finanční prostředky na pomůcky nás nutí zapojovat se do stále komplikovanějších aktivit. Myslím tím samozřejmě granty a dotace.
 
Každý grant či dotace rovná se přísun grošíků do školního rozpočtu.
 
Jenže ani úředníci nehrabou zadarmo. A každá finančně podpořená aktivita vyžaduje nějakou „smysluplnou” činnost. A čím je částka vyšší, tím větší hromadou aktivit se musíte prokousat – a na které nesmíte zapomenout.
 
Myšlenková mapa umí udržet kontrolu nad obrovským množstvím informací a aktivit, které pocházejí z různých zdrojů a které provádějí různí lidé.
 
V jediném souboru (neočekávám, že byste pro větší projekt použili papír) se vám sejdou konkrétní aktivity, oblasti činností, odkazy na důležitá místa, konkrétní dokumenty, výkazy a další nutné informace, které byste měli mít při běhu projektu pod kontrolou.
 
Podobně jako s projekty vám mapy pomohou při plánování třeba vícedenních školních výletů nebo škol v přírodě. Přípravu výletu tvoří různé aktivity, které musíte provádět na různých místech, s různými nástroji a jednat s různými lidmi. Proč si tedy život neusnadnit tím, že budete mít všechny informace a činnosti pěkně přehledně na jednom místě?
 

3. Prezentování pomocí myšlenkových map

Výklad tvoří stále důležitou část učitelské práce. Někteří učitelé na přípravu výkladu kašlou a jednou ve starých kolejích. K těm nemluvím. Ti si tenhle článek určitě nepřečtou.
 
Mluvím k těm aktivním, kteří se na výklad připravují. Chystají si třeba kreslené poznámky nebo klasické prezentace v Prezi nebo PowerPointu.
 
Myšlenkové mapy ideálním způsobem představují například složitější koncepty. Studenti se snadněji soustředí na konkrétní témata, která jsou nejprve přestavena v souvislostech. A až následně se prochází konkrétní příklady či podrobnější fakta, která tvoří jednotlivé pojmy.
 
Na rozdíl od klasických snímků (či méně klasických Prezi „rámců”) totiž umí myšlenková mapa i u velkého množství faktů stále ukazovat vztah jednotlivých informací k celku. A toho v klasickém prezentačním software dosáhnete jen velmi obtížně.
(Pro zobrazení celé mapy pod odkazem budete pravděpodobně potřebovat nainstalovat aplikaci MindJet Viewer).
 

4. Dlouhodobější plánování výuky

Stejně jako u projektů i u dlouhodobějšího plánování výuky se objevuje ohromné množství vzájemně souvisejících informací. Souvislosti však nejsou v drtivé většině na první pohled vidět.
 
Kdyby byly souvislosti naprosto jasné, nepotřebujeme dokumenty jako RVP. Úplně všichni by totiž učili úplně všechno úplně skvěle. Učila by se nejen fakta, ale i dovednosti (neboli „kompetence”). Neučily by se izolované výkřiky informací, ale v souvislostech (neboli „v mezipředmětových” vztazích). A jediní nešťastní by byli politici, protože by neměli do čeho kafrat. A za kvalitu pěkně klopit… [Konec sarkasmu, dál si tu úvahu raději rozviňte sami.]
 
Konkrétně přípravu a především práci s tematickými plány vám myšlenkové mapy neuvěřitelně usnadní.
 
Učiva díky RVP (a jeho, ehm, revizi) rozhodně neubylo. Situaci navíc zkomplikoval požadavek učit dovednosti (Hurá!). Jak zajistit, aby se na žádnou nezapomnělo a současně se naučilo všechno pěkně podle příručky?
 
Na rozdíl od klasického seznamu ve formátu „měsíc” – „témata” – „a šmytec” (typického pro klasické tematické plány), temaťák ve formě myšlenkové mapy obsáhne nejen výše uvedené body, ale umí je rozmělnit až do konkrétních hodin (a výstupů). A vzájemně propojit. A to vše aniž by čtenáře zahltil.
 
Sám používám dvě myšlenkové mapy pro jeden temaťák.
 
První je vzorová, kterou odevzdávám vedení vygenerovanou jako obyčejný textový soubor. (Přesněji do sdílené složky na síti. Díky tomu můžeme podle chuti a nálady hledat souvislosti při plánování projektů.)
 
Druhou mapu používám jako pracovní. K té se dostávám přibližně jednou za týden, resp. za čtrnáct dní a doplňuji o nápady na aktivity, výstupy, upravuji, propojuji, odstraňuji. Může vám to znít jako obsese, ale až nechte žáky samostatně pracovat, velmi rychle zjistíte, jak že čas neúprosně plyne.
 

5. V průběhu hodiny

I v hodinách používám brainstorming klasickým způsobem, tedy kdy skupina sedí a diktuje nápady „moderátorovi”. (Safra, kolik rolí ten učitel ve své profesi vlastně zastává?)

A učitel zaznamenává myšlenky pod sebe, do klasického seznamu. Anebo je zapisuje do tvaru myšlenkové mapy, kdy se jednotlivé nápady dále rozvíjí.
 
Jinou možností je použít tzv. kolotočového brainstromingu, kdy do jednotlivých větví mapy postupně doplňují všichni členové skupiny.
 
Druhou efektivní možností je zachycovat do myšlenkové mapy průběh diskuse.
 
Při diskusi se hodí mít před sebou obsah již prodiskutovaných, jen zmíněných, případně právě probíraných témat.
 
Většinou se snažím diskusi polarizovat, často přímo vyhrotit, aby se během „příspěvků” žáků objevily také argumentační fauly. Aby to nebyla to jen diskuse pro diskusi, ale také forma učíme se zážitkem „na vlastní kůži”.
 
Myšlenková mapa pomůže učiteli-moderátoroví přehledněji zachytit jednotlivá témata nebo rovnou konkrétní argumentaci a (pomocí malého symbolu bomby nebo otazníku) kontroverzní téma či formulaci příspěvku vypíchnout z masy ostatních témat.
 
Struktura myšlenkové mapy (i proces jejího vzniku) podporuje, aby se jednotlivá témata dále větvila, aby se témata propojovala, aby jedno inspirovalo druhé. Vazby mezi jednotlivými informacemi jsou v mapě na první pohled viditelné a nabídnou žákům dost podnětů k tomu, aby zaujali k tématu argumenty podložené stanovisko či vytvořili další nápady.
 
O plánování slohových prací (a referátů) pomocí myšlenkových map napíšu samostatný článek takže jen krátce: ano, bez mapy jde psaní často ztuha. A s mapou jako po másle. Tak nad čím váháte?

Další použití map v hodinách

Možností, jak s myšlenkovými mapami pracovat v hodinách, se nabízí nepřeberné množství. 6 způsobů jsem popsal ve starém článku Šest nápadů na použití myšlenkových map v hodinách. Některé z nich se trochu kryjí s výše uvedenými tipy.

 

6. Mapa jako pracovní list

 
Pracovních listů učitelé chrlí desítky. Někteří za pololetí. Jiní za měsíc. A většina týdně.
 
Občas dávám žákům částečně vyplněný (nebo vůbec nevyplněný) formulář s mapou, který obsahuje například názvy konceptů a úkolem žáků je doplnit jednotlivé informace. Nebo naopak dostanou jen informace a mají doplnit nadřazená témata. (Podobně používám také zápisky ve stylu Cornell.)
 
V ideálním světě minimálně na SŠ a VŠ chrlí učitelé i podobná kvanta přednášek. Klasická forma vytištěných snímků je sice fajn, proč ne. Ale upřímně, studenti, vy si fakt procházíte své poznámky z jednotlivých snímků?
 
Vytisknout snímky jde navíc jen v případě, když je prezentace lamerská aka „klasická” textová, tedy taková, kdy přednášející čte snímky a snímky připomínají stránky z románu Vojna a mír.
 
V případě mých více „obrázkových” prezentací by vytištěné snímky byly dost často na… nic.
 
Proto raději připravím výsledné shrnutí tématu ve formě mapy s dostatkem prostoru, aby si mohli posluchači případně dopisovat poznámky sami. Nebo měli jednotlivá témata pěkně rozložená na součástky.

 

7. Hodnocení studentů či sebe sama

 
U zkoušení či referátů si naprosto běžně kreslím mapu, do které zachycuji nejen obsah vystoupení nešťastného svěřence, ale také formu podání informací, projevy neverbální komunikace a samozřejmě nápady, na co všechno k daným oblastem upozornit ostatní žáky.
 
Nemám po ruce konkrétní hodnocení žáků ze zkoušení. Můžu vám ale nabídnout hodnocení jedné ze studentek, kterou jsem vedl v rámci pedagogické praxe. Feedback v této podobě se mi docela osvědčil. Studenti si navíc povinně vedou deník pedagogické praxe – tak proč jim ho trochu nerozšířit. Navíc se pak velmi dobře argumentuje závěrečné hodnocení praxe, že? Stejně jako u malých dětí…
 
Druhá mírná obsese mé osůbky se týká vlastního hodnocení. Jak říká Lukáš Gregor v rozhovoru o myšlenkových mapách, pomocí myšlenkové mapy se daleko snadněji provádí sebereflexe.
 
Mapa vám pomůže srovnat myšlenky, zkoncentrovat se na určitý problém, ujasnit pro a proti, rozložit problém na součásti a zaujmout stanovisko na základě , prostě si to vyzkoušejte sami…

 

8. Publicita

 

Samostatnou část učitelské profese tvoří také publicita neboli propagace.
 
Mnoho škol se v oblasti marketingu vydalo cestou webových stránek či stránek na sociálních sítích. Všechny se musí pravidelně plnit – a ze zkušenosti s dlouhodobějším psaním vím, že mít nějaký plán publikací se vyplatí.
 
A obdobně mapy pomohou, je-li učitel tak trochu grafomaniacký jako např. autor tohoto článku a chce se mu psát.
 

Bez map si prostě zdravý rozum nezachováte,

nedovolí mi neříct vrozená tendence pracovat s hyperbolou. Myšlenkové mapy vám pomohou informace vytvořit, propojit, shrnouta na jeden pohled snadno prohlédnout. A když se vám pohled zalíbí, můžete se do studia informací v mapě ponořit do hloubky. A plavat, a plavat.