Jen krátce,… než začneme chrlit novoroční předsevzetí

Než začneme chrlitsvá novoroční předsevzetí-2

Než se rozloučíme s rokem 2015, chtěl bych popřát všem čtenářům mého občasného blogu příjemný rok 2016. Díky všem za to, že jste vydrželi, a ač nestíhám psát, a občas sem zavítáte. Vážím si vaší podpory a doufám, že se na těchto stránkách budu v dalším roce objevovat častěji.

Jak toho docílím? Jednoduše. V roce 2007 jsem publikoval článek věnovaný novoročním předsevzetím.

Nevím, co to dnes do mě vjelo. Možná je to o jednu položku vyšší číslo než vloni v čísle vzniklé rozdílem aktuálního roku a mého roku narození. Možná proto, že mám nad čím bilancovat – a k čemu se vracet. Možná mě k tomu svým tweetem inspiroval Honza Martínek.

Ale ono to bude spíš jen proto, že po dlouhé době mám prostě chuť něco zveřejnit.

Nabízím vám proto jen drobátko aktualizovaný, víceméně téměř původní text.

Re-publish má v sobě jisté kouzlo, neboť jsem v roce 2007 začal psát. A po pěti letech se pachatel vrací i na toto místo činu, tedy k základům… a začíná od začátku.

Jaký bude rok 2016?

Odešel jsem po 13 letech ze zaměstnání, proto opravdu nevím. Ale mám pocit, že alespoň z mého hlediska bude stát za to. Lépe řečeno, udělám všechno proto, aby za něco stál.

Novoroční předsevzetí patří mezi terče mnoha a mnoha vtípků.

Všichni se předhání v tom, jací že budou v dalším roce šikovní, že přestanou kouřit, pít kávu, denně cvičit, méně pít, jíst méně čokolády, pečlivěji pracovat.

Než uplyne druhý týden v lednu, polovina předsevzetí vezme za své. (Ta první polovina skončí někdy kolem 12.00 1. ledna.) A je zase po náladě.

Co tedy s novoročními předsevzetími?

Když nedáte na zdravý rozum a přece jen se do nějakých těch předsevzetí pustíte, dovolte mi nabídnout několik nápadů, s jejichž pomocí se vám podaří vydržet snad i do konce ledna

Přesně popište, čeho chcete dosáhnout.

Není nic horšího než stanovit si „Měl bych trochu zhubnout.“ Co je trochu? 2 kg? 5 kg? Nebo jako v mém případě 20 kg? Mnohem lepší je rozhodnout se: „Zhubnu o ….. kg.“ Anebo ještě lépe — najděte si méně otřelé přání. Co třeba: Zaběhnu 10 km pod 1 hodinu. A otřepané hubnutí se stane jen přidruženým produktem.

Určete termín dokdy

O termínech jsem již několikrát psal. Pevně rozhodnutého člověka termín dostatečně „vyhecuje“.

Se závazným termínem před očima se také mnohem lépe začíná. Tlak času nutí podívat se na úkol z praktického hlediska — mnohem snadněji se určuji jednotlivé úkoly, které se musí do konce termínu splnit.

Angličtina často označuje „termín“ krásným pojmem „deadline“.

Pokud stanovenou hranici překročím, jsem mrtvý. Než umřít, to se raději na své předsevzetí podívat realisticky. Dokdy přestanu kouřit? Dokdy snížím 8 káv na 3 kávy denně? Takže další menší úprava: „Do konce roku/30.4./měsíce …“

Postupujte malými krůčky

S termínem se předsevzetí stane zase o něco „realističtější“. A teď přichází to nejdůležitější:

_Co musím udělat, abych své předsevzetí zrealizoval? Co musím denně/týdně udělat, abych se přiblížil ke svému cíli? Než později snižovat, to raději začněte s málem. Dlouhodobé zlozvyky se nezmění všechny mávnutím kouzelné hůlky. Vyberte si pár důležitých věcí a udělejte všechno proto, abyste je změnili.

Nebo ještě lépe: Vyberte si jen jednu věc a udělejte všechno proto, abyste jí dosáhli. Potom vezměte další. A pak třetí… Dítěti přece taky trvá, než se naučí chodit.

Sledujte svůj postup

Když už víte, co budete dělat, zkuste svou pouť k cíli „vizualizovat“.

Pokud se třeba rozhodnete denně odcházet s čistým stolem, udělejte si denně po úklidu do svého záznamníku barevný křížek. Nebo si splnění denního úkolu zapište do svého deníku. Anebo o svém postupu někoho pravidelně informujte. Záleží jen a jen na vás. Cílem přece je donutit se k „činnosti“.

Komik Jerry Seinfeld doporučuje velmi elegantní postup:
Kupte si velký nástěnný kalendář a splněný „krůček“ zatrhněte silným červeným fixem. Proč? Až se vám jednou nebude chtít, podívejte se na tu krásnou řadu křížků a rozhodněte: „Stojí zato ten řetěz přetrhnout?“

Stanovte si odměnu

Pes po přineseném aportu očekává alespoň pohlazení. Vítězící závodník očekává v cíli aplaus. A proč by se člověk nemohl odměnit sám, když se mu něco podaří?

Jestliže jste dočetli až sem, doufám, že vás chuť do novoročních předsevzetí přešla. Předsevzetí vytvořená v příjemném alkoholovém opojení většinou nikam nevedou. Podívejte se raději na svůj cíl „realistickýma“ očima:

Čeho chci dosáhnout?
Dokdy to chci mít splněné?
Co pro to musím udělat?
A co z toho budu nakonec mít?

Uvidíte, že se vám budou předsevzetí dávat mnohem snadněji.

Přeji všem krásný rok 2008 2015.

Conte partiro aneb Time to Say Goodbye (in a month)

Image 2

One track came to an end.

„Pane učiteli, nic ve zlým, ale konečně jste dostal rozum.“

Ne, tuto reakci jsem od žáků opravdu nečekal, ač jsem ji od kolegyň a kolegů za poslední měsíc slyšel od onoho okamžiku opakovaně bezpočtukrát, byť jinými slovy.

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to „na plnou hubu“.

Po třinácti letech a pár měsících jsem se rozhodl odejít ze školství.

Důvodů je mnoho, pozitivních i méně pozitivních. I ty úplně negativní by se našly.

Za těch třináct a kousek let jsem měl tu čest setkat se a spolupracovat se skvělými lidmi. Potkal jsem hromadu úžasných lidí, učitelů, žáků a studentů, lidí z oboru i mimo něj, kteří můj život obohatili o spousty zážitků.

Výměny zkušeností, diskuze, nespočetné pohledy na věc, formální i neformální, pracovní i mimopracovní setkání s učitelskými kolegy v Čechách i na zahraničních školách, se současnými i bývalými žáky a studenty, s lidmi mimo školství mne vyzvedly až na současnou úroveň. To i díky nim jsem se ocitl v pozici, kdy mohu nabídnout své zkušenosti i mimo školství.

(Abych byl upřímný, zažil jsem i setkání, bez kterých si svůj život dokážu velmi dobře představit. O nich však zatím pomlčím.)

*Přátelé, za všechny zážitky vám všem z celého srdce děkuji. A nebojte se, na blogu nekončím. Dneškem jen začíná poslední měsíc mého působení ve školství. Do Vánoc snad bude i text, ve kterém se ohlédnu za svojí učitelskou „kariérou“. 

–International version. For my teachers and friends abroad.–

„Mr. Bajer, no bad blood, but finally, you came to your senses.“

Well, I expected much but not this from my students. I have heard them in various mutations for almost a month since I announced the news.

No need to cover up:

After 13+ years, I have decided to leave school education.

I have many reasons for this step, positive and less positive. And there are even some negative ones, too.

Over those 13+ years, I have been honored to meet and collaborate with great people. I met „scores“ of marvelous people. Teachers, pupils, students. People from educational field and outside of it. You all have enriched my life.

Experience exchanges, face-to-face and on-line discussions, numberless points of view, formal and informal, work-related or not meetings with colleague teachers in the Czech Republic and abroad, with present and former pupils and students with people outside the eductation; they all have brought me to this level. I have skills and experience to offer, and it is also because of you.

(To be honest, I actually met some people who I can imagine my life without. But I am not going to write of these, for now.)

I thank you from the bottom of my heart. And don’t worry, I am not finished with my blog.  This very day just marks the beginning of the last month of my teaching career. And I even hope to write a resume to map my teaching career till Christmas.

25+ užitečných doplňků Google Chrome, které by měl vyzkoušet každý učitel

chrome icon

Google Chrome

Prohlížeč Chrome v uplynulém roce po pětiletém souboji poprvé ve statistikách využití překonal Internet Explorer a zaujal místo krále internetových prohlížečů.

Během všech svých školení i dalších setkání stále častěji narážím na učitele, kteří Chrome nadšeně upřednostňují před ostatními prohlížeči. Sice v poslední době začínají být znát vyšší hardwarové nároky prohlížeče, ale ani jeden z konkurenčních prohlížečů zatím nenabízí obrovské množství rozšíření jako právě Chrome. Ty z něj totiž vyrobí mocný nástroj, který nebudete muset během přípravy vyučovacích hodin vůbec opustit.

Co jsou rozšíření pro Chrome

Rozšíření Chrome jsou malé aplikace, které běží v rámci prohlížeče, které rozšiřují jeho funkce a umožňují jeho propojení s aplikacemi třetích stran. Ne všechny doplňky dostupné v obchodě Chrome patří ke špičce, na druhou stranu můžete pečlivým výběrem změnit svůj prohlížeč v základnu, díky které získáte rychlý přístup do nejrůznějších služeb.

Rozšíření vám usnadní přípravu na výuku. Potřebujete si webovou stránku uchovat na později? Stáhněte si ji dvěma kliknutími do Evernote nebo OneNote. Potřebujete vyhledat zdroj? Potřebujete poslat odkaz kolegům, aniž byste otevírali další záložku prohlížeče? Co třeba ukázat žákům, jak se generuje bibliografická citace? Chcete upozornit na zajímavou stránku? Tweetněte ji. Uložte ji do sdílené nástěnky na Pinterestu. Chcete si přečíst příspěvek později? Uložte si jej do služby Pocket. Používáte Google Aplikace? Mějte své dokumenty a obsah Google Disku na dosah. Upravujete občas fotky? Využijte doplněk Pixlr a nebudete se muset přepínat do jiného programu.

Varování:

Než nainstalujete 40+ rozšíření, musím vás varovat. Jednou z mnoha předností prohlížeče Chrome je jeho rychlost. Příliš mnoho instalovaných doplňků však zpomaluje prohlížeč. Jeho rychlost totiž závisí na rychlosti vašeho počítače, na dostupné kapacitě RAM, na rychlosti WiFi připojení, na množství záložek, které máte permanentně otevřené a mnoha dalších proměnných.

Proto vybírejte s rozmyslem, abyste místo dvou much jednou ranou jednou ranou nezabili své duševní rozpoložení. V přípravě na hodinu je jen málo horších zkušeností než čekání na to, až se laskavě načte obsah stránky, bez níž se hodina neobejde. Nebojte se tedy doplňky nainstalovat – a případně hned odstranit, když zjistíte, že vám jejich funkce nevyhovují.

Přehled doplňků vhodných pro učitele

Evernote WebClipper Uloží obsah stránky do populárního programu na uchovávání poznámek v elektronické podobě. (Vybrat si můžete z různých forem obsahu – zjednodušená stránka, celá stránka, výřez stránky aj. Vyžaduje zřízení bezplatného účtu u Evernote.)

OneNote Clipper Obdobně jako předcházející doplněk nabízí OneNote Clipper uložení obsahu (vybraného textu, výřezu nebo celé www stránky) do stále populárnější aplikace OneNote z dílny společnosti Microsoft. OneNote je součástí kancelářského balíku MS Office 2010+ a současně je k dispozici zdarma při zřízení online účtu u společnosti Microsoft v rámci MS Office WebApps.

Uložit na Disk Google Uloží obsah webové stránky (screenshot stránky nebo text jako .pdf soubor) do vašeho prostoru na Disku Google.

Dokumenty Google, Tabulky Google, Prezentace Google Přímé odkazy na populární office online aplikace společnosti Google.

Feedly Pokud jste používali Google Reader k odběru populárních článků, na feedly jste zcela jistě narazili při hledání jeho alternativy minulý rok. Doplněk feedly nabízí nejrychlejší cestu, jak se k odebíraným zdrojům rychle dostat.

Quizlet Online aplikace Quizlet nabízí zdarma možnost vytvářet si jednoduché memokartičky, které se hodí při studiu. Díky doplňku pro Chrome máte k dispozici nejen svoji databázi kartiček, ale také k více než 77 000 000 sad, které vytvořili ostatní uživatelé.

Clearly Doplněk z dílny autorů Evernote „vyčistí” obsah webové stránky od balastu reklam a nabídne pouze text a obrázky, které se k němu přímo vztahují. Obsah stránky se vám bude daleko lépe číst, navíc tento doplněk nabízí možnost uložit obsah stránky jedním kliknutím rovnou do Evernote.

Pocket Cloudová aplikace Pocket nabízí zdarma možnost uložit si navštívenou stránku k přečtení později. Před časem představené funkce navíc umožňuje „tagovat” (neboli štítkovat) uložené stránky dle vámi zvolených kritérií. (Pocket je navíc dostupný ve formě aplikací na všech mobilních platformách).

GoogleURL Shortener Zkracovátka adres webových stránek by měla patřit k nejpoužívanějším nástrojům učitelů, neboť umožňují předat žákům a studentům odkazy na stránky v „lidské”, zapamatovatelné podobě. Doplněk zkrátí adresu aktuální webové stránky v prohlížeči a současně nabídne možnost zobrazit odkaz také ve formě QR kódu.

Hangouts Služba Hangouts nabízí podobné funkce jako známější Skype. Pokud s přáteli komunikujete prostřednictvím Google +, určitě přivítáte možnost vést komunikace pomocí aplikace. Ta běží na pozadí systému, aniž byste museli mít otevřené okno prohlížeče Chromu. (Ve Windows její ikonu najdete vpravo v task-baru vedle hodin.)

Session Manager Doplněk uloží všechny otevřené záložky prohlížeče do „odkazu” pro pozdější návštěvu. Na uložené odkazy (které lze přejmenovat) stačí kliknout a Chrome následně otevře všechny záložky v daném okamžiku otevřené záložky.

Pixlr-o-matic Doplněk nabízí odkaz ke službám aplikace Pixlr, která nabízí doslova hrátky s fotografiemi pomocí nejrůznějších filtrů. Obrázek, který chcete v aplikaci upravit, je nutné nahrát z počítače (nebo využít webkameru).

Pixlr Editor  Pro mírně pokročilou úpravu fotografií nepotřebujete žádnou složitou aplikaci. Pokud se nacházíte v místech se normálním připojením k internetu, určitě oceníte přímý odkaz na online aplikaci Pixlr.

Writebox for Chrome Pokud píšete velké množství textů, používáte jednoduchý, ale velmi účinný značkovací jazyk Markdown a nevyhovuje vám přílišná složitost Dokumentů Google, vyzkoušejte minimalistický textový editor. (Obdobnou službu nabízí také doplněk Mado , který rozdělí obrazovku na dvě části – do jedné části píšete text se značkami markdownu, ve druhé části obrazovky se zobrazuje výsledná podoba textu.

EasyBib  Učitelé vyšších ročníků jistě uvítají možnost představit svým studentům nástroj, který bude automaticky generovat a pamatovat si bibliografické citace z různých zdrojů (webová stránka, kniha, článek v peroidiku a další) v různých mezinárodně uznávaných formátech (MLA, APA a další). K tomu je třeba doinstalovat doplněk EasyBib Toolbar , který obsah stránky změní v citaci. EasyBib je služba v základní verzi dostupná zdarma, stačí si pouze založit účet.) Podobnou službu nabízí také pokročilé nástroje jako Zotero nebo EndNote. Česky je akademickým pracovníkům dostupná služba citace.com, která však zatím nenabízí v základní verzi doplněk do Chrome zdarma.

Snagit Jednoduchý doplněk, který vám umožní zaznamenat vaši práci na ploše a upravovat obrázky.

Voice Recognition Vyhovuje-li vám diktování textů více než klávesnice, vyzkoušejte doplněk Dictation, který váš projev celkem slušně převádí do textového záznamu.

Clipular Jednoduchý nástroj pro zaznamenání obsahu www stránky jako obrázek. Na rozdíl od jiných obdobných nástrojů nabízí možnost tagování a vyhledávání v obrázku (v angličtině).

DiigoWeb Collector  Pokud používáte online aplikaci Diigo na sociální sdílení poznámek, anotování obsahu stránek či jeho sdílení v rámci komunity, jistě oceníte možnost vkládat do diiga obsah prostřednictvím doplňku. Přímý vstup rovnou do vaší databáze potom nabízí doplněk Diigo Web.

HootSuite Hootlet Vyskytujete-li se na více sociálních sítí (Facebook, Twitter, LinkedIn a další), jistě jste narazili na online nástroj HootSuite, který umožňuje z jednoho místa spravovat více účtů na různých sociálních sítí najednou (ve verzi zdarma až 5 účtů). Hootlet umožňuje vkládat příspěvky na tyto sítě pomocí několika kliknutí, aniž byste museli měnit okno či záložku prohlížeče. Doplněk HootSuite Web potom vede přímo do vašeho účtu.

Edmodo Doplněk směřuje do vašeho účtu v stále oblíbenějším prostředí online výukové sociální sítě Edmodo.

Výčet rozhodně není vyčerpávající. Bez jakých dalších užitečných doplňků se neobejdete vy? Podělte se o ně v komentářích.

Rozprava o efektivním ovládání základních funkcí programů pomocí klávesových zkratek,

kteréžto většina běžných uživatelů považuje za tajuplnou magii určenou pouze malému počtu vyvolených uživatelů blikajících obrazovek, doplněná přehledem základních klávesových zkratek k programům, kteréžto samotný autor denně používá, pohybuje-li se na zařízení vybavené v OS Windows.

Když dojde na zefektivnění pracovních návyků na počítači, jen málokdo se nezmíní o nutnosti naučit se psát všemi prsty. A vlastně mají pravdu. Učitelé dnes produkují nejen desítky zcela zbytečných zpráv (jako třeba výstupní hodnocení žáků (nejen) v deváté třídě), ale i nemenší množství textů, jako jsou testy nebo pracovních listů. A všechny se musí psát.  (republikovaný text z roku 2008)

Continue reading

Long Quest with For-Me-Surprising Ending: Jak jsem se stal iOvcí

iSheep! iSheep! iOvce! Bee! Bee!

Ale moment, každý příběh má svůj začátek. Pokud se těšíte na pro tento blog běžný ehm, populárně naučný článek, nečtěte dále.

Tento text je totiž TYPICKÝ BLOGÍSEK.

Everything happens for a reason it has.

V průběhu prázdnin jsem na svém pracovním HP 4330s začal pociťovat jeho bezmeznou únavu. Ač byl systém W7 nově zformátovaný (duben a znovu červenec), ač jsem nainstaloval jen nejdůležitější aplikace, ač jsem zvýšil RAM na 8 GB a přestože jsem jej šetřil (jen trocha stříhání videa a úprav fotek), systém se vztekal a padal, case při přenášení unaveně vzdychal a větrák hučel jako motor 707ičky.

Na hučení by nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o před necelým rokem proběhlou reklamaci s výměnou za novou komponentu. Na únavě systému vlastně také ne.

Kdyby to bylo vše, stále bychom se pohybovali v mezích možností. Ale potom odešla baterka. A roh klávesnice se z nepochopitelného důvodu mírně nadzdvihl od těla notebooku a mezi klávesnicí a tělem zela a zeje asi milimetrová mezera. WTF?  A dokonce i DVD se odporoučelo do věčných lovišť, byť jsem jej reklamoval v prosinci 2013.

Jistě, snažil jsem se být k notebooku velmi opatrný. Žádné prudké pohyby, žádné přenášení se spuštěnými systémem. Za ty tři roky každodenního nošení do práce a z práce (a každodenního používání, kdy vznikly stovky prezentací, upravily se tisíce fotek, sepsaly hromady textů a pracovních listů, však to učitelské počítače dobře znají) se mi vlastně přihodily jen dvě nehody.

První nehodou byl pád notebooku z výšky cca 1 m. Prostě mi vyklouzl z ruky při přechodu mezi třídami. Druhou bylo nešťastné svržení hrníčku se zbytkem čajem do klávesnice. (No, zbytkem, to není úplně přesně. Bylo ho trochu více než zbytek.)

Naštěstí následovaly tyto události hned po sobě, takže s výměnou klávesnice proběhla kompletní diagnostika celého zařízení. Tedy, byla objednaná. Zda proběhla, to věru netuším.

Dvě reklamace a jedna oprava na 3 roku starém zařízení, kterému začíná docházet dech, mě tak nějak přesvědčily, že bych se měl pro své soukromé, tedy mimo-základkoškolně-pracovní potřeby porozhlédnout po jiném zařízení.

Pro lidi mimo školství: Dnes je již častější, že učitel dostane k dispozici vlastní notebook. Děje se to nyní díky evropským projektům (tedy vykonáním práce nad rámec učebních povinností), ale rozhodně to není pravidlem. Proto raději zapomeňte na to, že by každá škola mohla všem svým učitelům zakoupit náhradní zařízení, ano?

Me and My Devices

Dnes jsem člověk notebookový. Od roku 1999 jsem vlastnil celkem 3 desktopy (W98, W XP i W Vista). Stolní bedny jsem opustil v roce 2007 a nehodlám se k nim vracet.

Co do verzí Windows to s mými notebooky bylo podobné. Od Aceru TravelMate s Win XP, kterému jsem uvařil grafiku cca měsíc po skončení záruky, přes Asus s W XP, který vydržel 3 roky než přestal hardwarově stíhat (pracuje dodnes, dal jsem jej kamarádovi na psaní restaurátorských zpráv), přes 13” Toshibu Satelite s W Vista, na které nyní pracuje dcera, jsem přešel k pracovnímu HP 4330s s W 7. Aby byl obrázek úplný, asi bych neměl zapomenout na téměř tříleté období, kdy jsem volal a „sám-sebe-si-řídil” z HTC Diamond 2 s Windows Mobile 6.5.

Jen pro ilustraci, s Windows jsem se více skamarádil i v práci, neboť jsem se v roce 2008 stal – zcela omylem – správcem našeho školního dinosauřího výběhu v počtu asi 80 počítačů od různých výrobců a různého stáří. (Samozřejmě vedle dalších elektřinu vyžadujících zařízení jako jsou projektory, routery a další.)

Pro formu: Nepatřím k hype super-cool megavýborným správcům. Dokonce nejsem ani podprůměrný správce. Jsem jen poučený uživatel, který umí počítač rozdělat, vyměnit či doplnit součástku, případně vykuchat starší zařízení a ze dvou nefunkčních vytvořit jedno funkční, nahrát a nastavit systém, aby vše  v rámci možností šlapalo, nainstalovat aplikace, odvirovat, vytvořit image, nastavit nebo využít vzdálenou správu a přístup, pohrát si s virtualizací dvou a více systémů, s dualbootem, s nastavením routerů, s jednoduchou sítí a síťovým tiskem, a sem tam vyřešit problém drobnou editací registrů, prostě absolutní základy s Mr. Google a v poslední době také Karlem Klatovským via Facebook v pozici hlavních poradců. A do serverů se vůbec nepouštím.

Coby „více než poučený uživatel” však funguji daleko lépe v oblasti využívání počítačů a aplikací ve výuce, možná z tohoto důvodu to správcovství na mě padlo.

Back to Quest for the ULTIMATE DEVICE

Vzhledem k dojíždění do práce, k plnému úvazku na škole, blížícím se učebním a PhD studijním povinnostem na katedře anglistiky a potenciálním zakázkám z oblasti školení, mj. i používání počítačů ve výuce, a občasnému copywritingu byla volba jasná:

lehké a výkonné zařízení s Windows s výdrží delší než 4 hodiny (výdrž HP s novou baterkou).

Ultrabooks Come to the Picture

Vzhledem k požadavkům nebylo co řešit.

Ultrabooky vnímám jako vynikající zařízení splňující učitelské požadavky. Dlouhá výdrž, váha, která příliš nezatíží při přenášení z místa na místo každých 50 minut, běžné ovládání, slušná rychlost při nabíhání systému, prostě samá pozitiva.

Jistě, jistě, mírně slabší výkon – ale to se při bastlení prezentací a pracovních listů vážně neprojeví.

Bohužel se však dnes rozumné ultrabooky nabízí za pro běžné školy nedostupné ceny. (Možná je to jen u nás, ale tak nějak se pořád ve školství hraje hra „Za málo peněz hodně muziky”.)

Do questu vstoupila skupina zařízení různých výrobců.

Mezi Dellem (ten mi „rozmluvil” případ druhé (dnes již dokonce třetí) reklamace bratrova kolegy), ThinkPadem (série recenzí displeje včetně jedné na Notebookcheck věru nepotěšila), Acer (poloha konektorů a neblahá 10 let stará zkušenost) nakonec zvítězil v poměru cena-výkon Zenbook od Asusu s i7, 6 GB RAM, dedikovanou grafickou kartou NVidia 840M, bohužel jen s hybridním diskem, s baterkou o výdrži 5 – 6 hodin a… W 8.1. (Svůj vliv na rozhodování měla také pochvalná recenze řady Zenbook od Martina Malého.)

I MacBooky se v hledáčku objevily, ale nakonec zmizely kvůli ceně (Pro), nebo obav z výkonu (Air) (pamatujte, notebook je má jediná stanice).

For the Time Being, I was a Proud Owner of a Zenbook

Přes internet jsem hrdě vyklopil 26 000,- Kč, vyzvedl zařízení a s plánem následující den přednášet svým velmi, velmi šikovným studentům ve Studentskému trenérskému centru Microsoft o prezentačních dovednostech v pražské centrále společnosti odvezl krabici domů.

Doma jsem nedočkavě vybalil zařízení – ano, Asus kopíruje balení MacBooku, to jen pro pořádek – a spustil instalaci systému. Po 20 minutách instalace systému jsem se asi hodinu snažil zprovoznit WiFi. Pár BSOD, na to jsem u Windows celkem zvyklý.

Nakonec jsem stáhl na jiném počítači nové ovladače a SHAZAM! zařízení fungovalo. Teda do chvíle, než se začal stahovat Windows 8.1 Update, po kterém jsem coby živočich, mající rád nové věci aktuální, toužil. 2,5 GB bylo asi moc. BSOD, restart a jelo se, ovšem bez update.

Odradit jsem se nenechal, zařízení do Prahy vzal. Cestou jsem přetáhl data ze starého HP (za asi 3 hodiny). Díky povzbuzení Karla Klatovského jsem před přednáškou stáhl na microsoftí síti 8.1 update (úplně v pohodě) a ty 4 hodiny odpřednášel a s novým – a funkčním – zařízením hrdě odjel domů.

Jsa člověk hravý, rozhodl jsem se potrápit Zenbook gameskou. Volba padla na Skyrim, ten jsem si jako hráč Morrowindu, Oblivionu nebo obou Baldur`s Gate rozhodně nemohl nechat ujít.

Dost mě udivilo, že se při instalaci sekla grafika. BSOD. Sekla se i při zkušební instalaci WarThunderu. BSOD. Papírově by měly být pro tento notebook obě hry úplná malina. Reinstalace ovladačů nepomohla.

Takže návrat do továrního nastavení, aktualizace systému, následná reinstalace wifi ovladačů (opět) a ovladačů grafiky (nově), nahrání dat, instalace potřebných aplikací a SHAZAM!

Skyrim se rozjel a jel, jel, jel. I ponořil jsem se na tři dny do světa mimo náš svět a v duchu si klepal na rameno, jak dobře jsem pořídil. Těch 5+ hodin oživování a ne-pracování, a dokonce ani ne-hraní jsem si nepřipouštěl.

Keep Your System Updated

Přišla středa, polovina měsíce, 15 dní po koupi zařízení. Majitelé Windows už tuší. I stáhly se nové aktualizace W 8.1. Pustil jsem počítač – a nejela wifi. Hm.

Reinstalace ovladačů za staré od výrobce pomohla. Spustil jsem Skyrim – a systém zamrzl. Dvě nebo tři BSOD. Reinstalace ovladačů karty nepomohla. Další díly z telenovely BSOD. Návrat do továrního nastavení, aktualizace, reinstalace ovladačů… You know the drill.

Po opravě systému se však Skyrim nerozjel. BSOD. Rozladěně jsem volal techsupport Asusu, kde mi pan K. (symbolika Zámku mi v té chvíli na mysl nepřišla) sdělil, že za problémy při aktualizaci Windows neručí, oni že jen dodávají hardware. WTF? Reklamace a opravy počítačů řeším ve škole pravidelně, takže ne, pane K. takhle ne.

If it`s working, don`t fu*k with it. However,…

Odnesl jsem proto 16. den po koupi přes internet (signifikantní datum, viďte?) zařízení na klasickou reklamaci. Paní v obchodě ochotně připsala poznámku, že prodejce vyžaduje vzhledem k datu nákupu rychlou opravu. I nastala doba čekání – a mírného naštvání.

Po 16 dnech jsem si byl vyzván, abych si opravené zařízení vyzvedl. Natěšeně jsem vyrazil do obchodu a prozkoumal reklamační protokol. Po návratu systému do továrního nastavení diagnostika neukázala chyby. O eventuálních aktualizacích systému ani slovo. Zbystřil jsem.

Naštěstí jsem poučený uživatel, a proto jsem vybalil zařízení před paní na reklamačním z krabice. A suše polkl. Uprostřed nádherného krytu z leštěného kovu zářil asi 2,5 cm dlouhý škrábanec. WTF2?

Následnou reklamaci na mně – nyní jiná – paní raději ani nezkoušela. Buď ji odradil podrobný popis mých kroků v reklamačním protokolu, kterými zařízení prošlo před odevzdáním do reklamace, nebo to byl pohled na moji maličkost. ”Say hello to my little friend.” Kdyby se točil nový Scarface, věděl bych o horkém kandidátovi na hlavní roli.

Waiting Sucks!

Dalších 14 dní čekání proměnilo základní parametr mého rozpoložení. V podstatě jsem si přestal přát, aby zařízení opravili. Čekání, čekání. (Zámek, da?)

Po uplynutí 33 dní od reklamace (do termínu se projevil víkend na konci období) jsem rozladěně (s tajným, vy-víte-jakým přáním) dorazil do obchodu. Po chvíli hledání v počítači se mě paní, dnes ta první, která přebírala můj počítač do reklamace, zeptala, jestli bych si nechtěl vybrat něco jiného. WTF?

Počítač na prodejnu nedorazil, závada označena za neopravitelnou. Celkem by mě zajímalo, která. Škrábanec na obalu nepovažuji za neopravitelný. Že by se někdo chytl za nos se systémem a jeho komunikací s HW? Netuším.

Shit Happens.

Panu K. jsem raději nevolal, vyinkasoval zaplacené grošíky zpět a radostně odkráčel z obchodu. Nadšení vydrželo do chvíle, než jsem doma sedl k HP, že jako upravím krátký film do výuky. Ani jsem nemrkl a… BSOD zmodral obrazovku. Oops.

V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že by to chtělo nový počítač. O co školnímu notebooku šlo, dodnes netuším. HP celý ten měsíc reklamace prostě fungoval, vyrobil jsem na něm, co jsem potřeboval, a ani neškytl.

Quest: Chapter 2

Z hledání potenciálního zařízení jsem vyřadil z výše uvedených důvodů některé značky – a najednou byl výběr velmi limitovaný. Buď Lenovo, nebo Lenovo. Oops.

Karel Klatovský mi doporučil Lenovo Yoga 13”. Nevím už, jestli to s FHD nebo QHD displejem. Vzhledem k možnostem W 8.1, které vysoké rozlišení zatím moc „nedávají”, mi to bylo jedno.

Vadila mi však velikost hard disku verze s FHD. Vzhledem k nenažranosti Windows a Office updatů co do prostoru, mi 256 GB přišlo jako hodně málo. Mít disk, jehož 1/4 postupně zabere systém, nevnímám jako dobrou investici. Navíc na svém hlavním zařízení.

Majitel firmy, která naší škole spravuje server, mě ujistil, že W 8.1 nemám řešit, neboť si stejně budu muset koupit W7. Znám jej nějakou dobu a vím, že je W8skeptik, ale stejně mě jeho stanovisko ještě více nahlodalo.

When Studying, Study… Hard.

Nebudu raději zmiňovat klišé o tom, že když po něčem toužíte, cesta k dosažení se najde.

Zařízení s nakousnutým jablkem jsem vždy (přesněji zhruba od roku 2002) obdivoval.

Zálusk na ně vzrostl, když jsem začal míchat mimoškolní záležitosti s pedagogickou praxí, jako bylo intermezzo práce na Mít Vše Hotovo, dvou knihách z Melvilu, přednášení na školeních nejen PIL Microsoftu a další aktivity. Tehdy poprvé – a rozhodně ne naposledy – jsem vážně pochyboval o tom, zda je na mém počítači (stolním i přenosném) nainstalovaný ten správný systém.

Ale ať jsem zvažoval, jak jsem zvažoval, pořád se na něj nějak nedostávalo financí. Navíc to bylo v době, kdy na platformu Mac chyběla spousta software. Stručně, každé mé další zařízení běželo na Windows.

Fast-forward, IX/2014

Co ale dělat teď? Počítač potřebuji – a koupit si Lenovo Yoga s W8 s 512 GB diskem za nějakých 33000,- a hrozit se chvíle, kdy se systém kousne (nebo mi začne neskutečně vadit) a já budu muset stejně vyklopit další 3000,- za W7? Nebo to zvednout na 35000 a koupit si rovnou Win 8.1 Pro a downgradovat?

Zařízení by to bylo sice dotykové, ale šudlání po monitoru mi nechybí (máme jedno takové Lenoví All-In-One šudlátko s W8.1 ve školce, to mi ke spokojenosti stačí).

Když si člověk spočítá finance, najednou se ceny zas tak moc neliší. Navíc jsem dostatečně uvědomělý, abych se dopustil oblíbených pseudosrovnání cena MacBooků s low-endových PC, které frajersky vytahují všichni, kdo si chtějí poklepat před majiteli Maců na čelo a zvednout sebevědomí.

Klidně mě zavalte hardwarovými specifikacemi, ale vezme-li se co do kvality zpracování a výkonu kategorie počítačů, do které spadá MacBook, člověk se pohybuje na přibližně stejné cenové hladině, ať už kupuje zařízení s Windows, nebo Mac.

A co čert nechtěl, zrovna v té době jsem se dozvěděl, že mi v rámci mého studia bylo přiznáno studijní stipendium. Nečekaná injekce do kasičky rozhodla.

Najednou už to nebyla otázka, zda Mac nebo ne – ale začalo se promýšlet, který že to Mac vlastně lépe využiji.

Air nebo Pro? Overkill Is Better Than No Kill.

Nějakou dobu trvalo, než se mi podařilo rozseknout gordický uzel. Výdrž baterie a váha na straně jedné, zoufalé návyky ze světa windows (našlapat hardware, nebo se to po prvním ServisPacku nebude dát používat) na straně druhé.

V podstatě rozhodl kamarád, který – coby člověk světa počítačů znalejší než moje maličkost – prohlásil, že za roky či dva nemusí 4 GB RAM stačit, a to ani na Macu.

A potom se objevila možnost využít studentské slevy – a já se vydal do iStylu koupit si svého prvního Maca za cenu rovnající se Lenovu Yoga 2 s novou licencí W 8.1 Pro s možností downgradu na W7. A bylo vymalováno.

WTH? Unbelievable. It`s just working. Unstoppably.

Se žádným počítačem se mi nikdy nestalo, abych se mohl pustit do práce asi 5 minut po vybalení z krabice.

Pravda, kupoval jsem si vždy spíše lowendy (Acer, Asus i školní HP), nebo midclass zařízení (Toshiba, Asus Zenbook), takže srovnání není zcela na místě.

Na druhou stranu se sluší podotknout, že z těch pěti minut čekání jsem totiž asi tak 2 minuty hledal v KeePassu heslo od iCloudu (a AppleID), které jsem si před rokem založil, doufaje, že budu moci online editovat dokumenty v Pages, které mi klient poslal v zakázce.

Od té doby se počítač nezastavil. Za měsíc běžného používání mi spadla aplikace jen 3x (1x KomodoEdit, 2x PowerPoint pro Mac, při druhém pádu PPT zmrazil na chvíli celý Mac, to jsem měl docela našlápnuto ho úplně odinstalovat).

Slowly, the Oddyssey`s Ending

S výdrží baterky jsem při jasu staženém na přibližně polovinu na zhruba 11:00 hodinách. V práci jsem vlastně nabíjel jen jedinkrát. (Displej je mimochodem stále jasnější než byl na Asusu naplno. Navíc je to ty jo! retina.)

Váha 1,5 kg je úplně v pohodě.

Na klávesnici se píše skvěle. A na základní klávesové zkratky jsem si v pohodě zvykl. (Natolik, že při opravách PC ve škole automaticky a následně zuřivě mačkám Alt a divím se, že se nic neděje).

Až na drobná zaškobrtnutí jsou Office 2011 pro Mac OK. Ve státní správě se jich ovšem asi úplně nezbavím. LibreOffice šlapou stejně jako na Windows.

Raději však nemluvím o iTunes, AppStore nebo iBook. V těchto kategoriích nemá Windows zatím co nabídnout. Uvidíme, co na tyhle libůstky ovšem za půl roku řekne moje kreditní karta.

Kdybych chtěl být fiflena, začnu se rozplývat nad tím, jak se mi OS X s Dockem líbí. Windowsovské dlaždice mají něco do sebe, ale sorry, tenhle design je prostě čistší.

Happy Ending

OK. Uznávám. Tomáš Baránek si ze mě dělal na facebooku legraci, když tvrdil, jak budu litovat, že jsem musel před koupí tak dlouho trpět.

Zas tak moc jsem netrpěl.

Počítač jsem vždy vnímal a stále stále vnímám jako pracovní nástroj. Nástroj, který mi pomůže vyřešit nějaký problém. Lenovo Yoga by můj problém možná vyřešil také. Ale odpovědně můžu říct, že bych si práci s ním výrazně méně užíval.

iBeee. iBeee.

Co si může z GTD odnést do praxe ředitel školy?

Seznamy činností leží v jádru GTD

Imagecourtesy: sunshinecity.

 

(Před nějakou dobou jsem napsal příspěvek pro učitelský portál rvp.cz na téma GTD. V průběhu psaní jsem původní článek radikálně zkracoval. Zde vám nabízím původní, nezkrácenou verzi příspěvku.)

Čas organizovat nejde. Člověk má 24 hodin a dost. Co člověk může organizovat, je proces, kterým jeho práce a úkoly prochází od okamžiku, kdy se objeví, až do okamžiku, kdy je označí za „hotové“. David Allen

„Zazvoní upozornění e-mailu. Zvedám oči od návrhu směrnice. Kolega ředitel chce přeposlat jednu zprávu. A další nový e-mail. Nabídka školení. Očima přejedu přes hromádku dokumentů čekajících na vyřízení. Výkazy práce. Učební dokumenty. Vytištěný „občasník“ České školní inspekce. Naprosto nečitelný e-mail, text bez českých znaků z CERA.

Rozdrnčí se telefon. Rukou šmátrám po stole a přemýšlím nad tím, na kterou hromádku jsem položil vytištěné podklady pro mzdy. Někde tady musí být! Volá zástupkyně z prvního stupně, že posílá domluvit studenty na praxi.

Přede dveřmi stojí rozrušený rodič. A za ním ve frontě učitelé připravující zájezd s 20 žáky do zahraničí. To mi připomíná, že musím zjistit, co synátor neuměl, že dostal za 3 z angličtiny. A taky zjistit, jak to je s jejich výletem na hory.

A další e-mail. Nabídka školení na projektový management. A za ním nabídka nových tabulí. A lísteček od sekretářky přilepený na stole, že by se měl dnes stavit někdo od zřizovatele a vyřešit, co se střechou, kterou minulý víkend zateklo. Škoda, odnesly to nově vymalované třídy. Takovou hezkou oranžovou si paní učitelka vybrala. A to mi připomíná, že se ještě neozval malíř s nabídkou, za kolik tu spoušť napraví. Měl bych mu zavolat.“

Klasická zátěžová situace. A spousta příležitostí na úkoly zapomenout. Úkoly neudělat. Nebo se jim alespoň na chvíli vyhnout.
Lidský mozek, doslova vycepovaný léty evoluce, vnímá každou událost jako potenciální hrozbu.

Nemusí to být hrozba fyzická, úplně stačí, aby člověka vykolejila z předem zvoleného rytmu. Nemusí to být jen e-mail, připomínka schůzky, dopis nebo klient, který se vehementně dožaduje pozornosti. Výsledkem je zvýšení stresu. A to nejen v práci.

Z praktického hlediska totiž nelze oddělovat pracovní záležitosti od záležitostí soukromých. Jakmile člověku jednou bleskne hlavou, že zapomněl koupit jogurty dětem k večeři, bude se myšlenka vracet, dokud je nekoupí.

Navíc většinu nápadů, které by se hodily v práci, v práci rozhodně nedostáváte.

Manažerská část ředitelské profese radí spolehnout se na osvědčený přístup a naučit se pracovat s vlastním časem. Jinými slovy, ponořit se do vod time-managementu.

S time-managementovými systémy a bojem s prokrastinací (česky (chorobným) odkládáním úkolů) se v posledních pár letech roztrhl pytel. Objevují se desítky knih, školení a školitelů, metod i přístupů k organizaci času a všichni slibují, že právě oni jediní naučí člověka efektivně pracovat s drahocenným časem.

Internet dnes zaplavují články s 5+ zaručenými tipy a triky, které pomohou zkrotit čas i úkoly.

Většina time-managementových metodik začíná u nejdůležitějšího: hledáním priorit a osobního poslání, jinými slovy, zjištěním, proč je člověk na světě, proč ráno vstane a začne třeba pracovat.

Pro život nejdůležitější záležitosti se ovšem v praxi nejobtížněji definují. A čím vyšší hora nevyřízených papírů leží před člověkem na stole, čím více zvoní připomínek e-mailů, čím více jednání probíhá, tím hůře se priority dodržují.

Mít ujasněné priority je rozhodně důležité. Obdobně důležité je také životní poslání.

Obojí se však jen těžko hledá ve chvíli, kdy se člověk topí v každodenní agendě, v úkolech, v nikam nevedoucích poradách a prodírá se hromadami výkazů, školních dokumentů a e-mailů.

V tuto chvíli zavětří hledači jednoduchých řešení a podlehnout kouzlu rychlých a snadných řešení „zaručených rad“ v čtivých článcích.

Popsané triky zní velmi lákavě. Triky chvíli fungují. Pomohou vytrhnout trn z paty.

„Systém by měl být jednoduchý, jak je to jen jde, ale ne jednodušší,“ prohlásil údajně Albert Einstein. Tipy a triky však ve výsledku systém příliš zjednodušují.

A tak člověk časem zjistí, že na některé záležitosti nenašel čas. Že se některé záležitosti neposunují vpřed. A že na spoustu věcí zapomněl. Zjednodušený systém „5+ tipů“ časem jednoduše „vybuchne“.

Co na to GTD?

Metoda GTD (neboli getting things done, do češtiny přeloženo jako mít vše hotovo) přistupuje k řešení úkolů „odspodu“, tedy od zvládnutí každodenní agendy.

Od prvního vydání v roce 2001 se Getting Things Done (zkráceně GTD) stalo jedním z nejvýznamnějších impulzů v oblasti osobní produktivity. Dnes metodiku používají stovky tisíc lidí. Školí se v tak rozdílných společnostech, jako jsou Google, BMW, Světová banka nebo Harvardská univerzita. (Dalším důkazem „obliby i efektivity“ mohou být desítky „variantních“ systémů jako například ZTD, které vycházejí ze základních postupů a principů GTD. Díky „zjednodušování“ ovšem mnohé z nich trpí výše popsaným problémem).

Řízení pracovního procesu (workflow management) staví na zautomatizovaném používání „zdravého rozumu“ a tvoří jej série kroků, které vám pomohou získat kontrolu nad každodenními záležitostmi.

Jasně definovaný postup uvolní ruce a vytvoří prostor, aby se člověk mohl věnovat důležitým věcem. Celý postup lze shrnout do pěti bodů:

  1. Sesbírat všechny záležitosti ve vašem životě předem určená místa.
  2. Nastavit „další činnosti“, které je pomohou vyřešit.
  3. Umístit připomínky činností na místa, kde se objeví, až to bude potřeba.
  4. Udělat činnost v případě, že vám to okolní podmínky umožňují.
  5. Zhodnotit pravidelně systém, aby člověk zajistil, že dělá správné“ věci.

Na první pohled jsou výše uvedené zásady zcela jasné. Ve stresu však člověk panikaří a přepíná do „chaotického“ módu. Místo adekvátní odpovědi na „zátěžovou situaci“ reaguje režimem „musím-stihnout-to-a-ještě-to-a-to“. Lidově řečeno, blbne.

Používáte-li však poctivě (chce se mi napsat neupravenou) metodu GTD (dá-li se tento přístup jako metoda nazvat), budete mít v každém okamžiku před sebou seznam naprosto jasných, konkrétních činností, nad kterými člověk nemusí přemýšlet a může je dělat jednu za druhou.

5 kroků pro zvládnutí každodenních záležitostí

Upravený proces GTD

Zjednodušený „rozhodovací“ diagram GTD, srov. Hyatt, 2007.

Všechno sesbírejte

Všechno, co děláte, čemu se věnujete a nad čím přemýšlíte, zachyťte do důvěryhodného systému. Tedy, mimo svoji hlavu.
Budete-li se snažit všechno si pamatovat, pravděpodobně na spoustu záležitostí (ať drobností, nebo opravdu důležitých) zapomenete.

Jednoduchá pomoc zní: Hlava ať tvoří nové nápady na skvělé projekty a systém ať vám nápady připomínal.

Vytvořte si tedy nějaké externí místo nebo místa, kam všechny podněty shromáždíte.

GTD označuje toto místo termínem vstupní schránka.

Do schránek se ukládá celodenní kolotoč nápadů, nově získaných informací, požadavků, úkolů, telefonátů, e-mailů, přání, záměrů a předsevzetí.

Do schránky zaznamenejte všechno, jakoukoliv záležitost, kterou jste vpustili do svého světa, která nepatří tam, kde se právě teď nachází, a u které jste ještě neurčili její výsledek a nenadefinovali nejbližší konkrétní krok řešení. (Viz Allen, 2008, str. 24)

Jako schránku může člověk použít víceméně cokoli, např. plastovou přihrádku na papíry a došlou poštu, inbox v e-mailovém klientu, mobilní telefon s nahráváním hlasu, program na vedení poznámek, žluté lepíky nebo obyčejný notýsek.

Jedna schránka vám však stačit nebude. Přes den se nacházíte na mnoha místech, doma, v ředitelně, ve třídách, na poradách s dalšími řediteli, na provozních poradách, na cestě do práce, z práce – a v každé chvíli vás může napadnout řešení nějakého problému či podnět pro novou činnost. Mějte tedy u sebe něco, do čeho si dané záležitosti zaznamenáte. (Jak už to v praxi bývá, většinu nápadů, které by se hodily v práci, v práci rozhodně nedostanete.)

Při vytváření schránek se řiďte čtyřmi následujícími pravidly:
(1) každou neuzavřenou záležitost musíte zaznamenat mimo svou hlavu,
(2) proto musíte mít v každém okamžiku jednu ze schránek k dispozici.
(3) Počet schránek musí být co nejmenší, ale současně plně postačující,
(4) a jejich obsah se musí pravidelně vyprazdňovat – tedy zpracovat.

Vyjdeme-li z příkladu výše, potom se ve schránce objeví následující seznam záležitostí (ideálně každá jako samostatná poznámka).

  • Přeposlat X.Y. plán krizového řízení.
  • Nabídka školení projektový management víkendovka za 3 měsíce
  •  Výkazy práce
  • Učební dokumenty
  • Zpravodaj ČŠI
  • Zpráva z CERA
  • Studenti – praxe
  • #&@!! Podklady pro mzdy?
  • Stížnost rodiče na známkování v ČJ v 6. ročníku
  • Zájezd do Vídně
  • Proč má David 3 z AJ?
  • Pojede letos David na hory?
  • Nabídka nových tabulí
  • Přijde X.Y. vyřešit vytopené třídy
  • Zjistit, za kolik třídy vymaluje X.Y.Z.?

Zpracujte schránku

Mnoha lidem ke spokojenosti stačí už i první krok, tedy zaznamenat si informace někam mimo hlavu.

Spokojenost je to však zrádná. Může totiž nastat opačný extrém – nápady a úkoly si člověk zapíše, ale tím pro něj končí. Některé záležitosti si zapamatuje a vyřeší. Na další si vzpomene a udělá je. A zbytek založí do zásuvky ve stole. Anebo se utopí v záplavě žlutých lístečků nalepených všude ředitelně.

Schránky pravidelně vyprazdňujte. Stanovte si na tuto činnost konkrétní dobu, třeba před odchodem z práce na oběd nebo domů, a chovejte se k této době jako k normální schůzce.

Určitě však nenechejte obsah schránky doutnat do dalšího dne. Během dne jste si zcela jistě poznačili něco, co můžete vyřešit cestou domů, třeba telefonát babičce nebo to, že musíte koupit jogurty. A zcela jistě ve schránce najdete něco, co můžete/musíte udělat zítra dřív, než dorazíte do ředitelny.

Při zpracování schránky nic nepřeskakujte a postupujte záznam po záznamu shora dolů (nebo naopak).

Nejprve si uvědomte, jakou přesně záležitost jste si zaznamenali.

Co to je? Je to záležitost týkající se nové směrnice? Nového projektu? Chyby ve výkazech? Na co konkrétně si rodič stěžuje? Dostali jste nápad na novou vyučovací hodinu? Žádost o zaměstnání? Výtku hygieny? Odkaz na stránky, které vám někdo doporučil?

GTD pracuje se dvěma typy záležitostí: zrealizovatelnými (tedy vyžadujícími nějakou další činnost) a nezrealizovatelnými (které další činnost nevyžadují).

Zvažte tedy, zda tato sebraná záležitost vyžaduje nějakou činnost – a je-li možné ji v dohledné době provést.
Máte čas pustit se do nového projektu? Nebo je to jen informace, kterou budete někdy v budoucnosti potřebovat?

Ihned nezrealizovatelné záležitosti:
1) zahoďte,
2) uložte pro případnou realizaci někdy později,
3) založte do „kartotéky“ v případě, že se jedná o např. doplňující informaci k již řešené záležitosti (třeba k projektu).

U každé záležitosti, o níž jste usoudili, že je možné ji realizovat, se zeptejte:

Jaký je další krok?

Jinými slovy, jaký jeden jediný krok, jakou jedinou činnost můžete udělat, abyste tuto záležitost posunul/a o kousek blíž ke splnění? Co přesně uděláte, abych mohl tuto záležitost označit jako vyřízenou?

Přesně pojmenovanou činnost (tedy Zavolat xyz, napsat e-mail, vyhledat ve směrnicích, koupit abc, předat osobě xyz a další)

1) udělejte,
2) delegujte,
3) odložte na později.

Zda se do činnosti pustíte hned nebo později pomůže rozhodnout pravidlo dvou minut.

Pravidlo 2 minut: Jde-li záležitost provést během dvou minut, udělejte ji hned. Více času strávíte zapisováním na konkrétní seznam úkolů.

Co například stihnete během dvou minut?

  • odpovědět stručně na e-mail,
  •  vyhledat telefonní číslo,
  • ověřit telefonem nějakou informaci,
  • objednat stůl na oběd/večeři,
  • rychle prohlédnout text na webu či v časopisu a zjistit, zda se vyplatí jej číst celý.

Projekty – úkoly vyžadující více činností

Pro činnosti vyžadující více než jeden krok, používá metoda GTD poněkud nešťastně pojem projekt. Zapomeňte na vše, co se vám honí při zaslechnutí slova projekt hlavou, a držte se definice:

Vyžaduje-li splnění záležitosti více než jeden krok, vzniká v GTD tzv. projekt.

„Nimrání se“ v otázce Jaký je další krok? musí znít opravdu dětinsky. Není to dětinské.

Během dopoledního/brzy odpoledního kolotoče nemá člověk čas přemýšlet nad tím, co by měl vlastně dělat. K tomu mu slouží seznam úkolů a kalendář.

Prohlédněte si svůj seznam úkolů na dnešní den.

Kolik z těchto úkolů jsou jen „nástřely“ toho, co byste měli dělat? Které úkoly neříkají přesně „Udělej to nebo toto? A především: Které úkoly vyžadují více než jeden činnost, aby byla záležitost splněná? Kolik je v něm činností, které nemůžete udělat na jednom místě? Kolik činností, ke kterým vám schází doplňující informace?

Seznam úkolů může vypadat také jinak.

Představte si, že jste robot.

Robot nad pokyny přemýšlí, pouze reaguje. Obdobně si připravte také jednotlivé úkoly. Nač během dne plýtvat energií a zjišťovat, co že to vlastně máte udělat?

Položíte-li si otázku Jaký je další konkrétní, viditelný krok? (jinými slovy Jakou konkrétní činnost udělám?) nikdy si neodpovíte neřešitelným postupem. Odpovíte „akčním“ slovesem, které jasně řekne: Udělej toto…

Zorganizujte další činnosti a projekty

Až si uvědomíte, jakou záležitost přesně řešíte, zda je vůbec řešitelná a určíte, jakou další činnost pro její vyřešení musíte udělat, uspořádejte záležitosti do systému.

Všechny sebrané (a rozhodnuté) záležitosti lze umístit na jedno z pěti následujících míst:

  • Seznamy Dalších kroků (tedy činností) – GTD radí rozdělit si tyto seznamy podle tzv. kontextů, tedy pomůcek, lidí nebo prostředí, které potřebujete k jejich provedení.

Běžně se setkáte s kontexty jako „Ve škole“, „V ředitelně“ „Doma“, „Na počítači“ (nebo „Offline“ a „Online“ v případě, že někdy pracujete bez internetového připojení), „Telefonáty“ a další.

Samostatnou skupinu potom tvoří kontexty podle jednotlivých lidí, které k činnosti potřebujete. Jinými slovy, objeví se vám seznamy probrat s Karel, David a další.

  • Seznam „Čekám na…“ – Delegované úkoly si veďte na samostatném seznamu. Kromě osoby si na tento seznam také zapište datum, kdy jste záležitost delegovali a požadovaný termín splnění.
    Ve školním prostředí se člověk běžně nesetká s reporty, tedy zprávami o stavu delších projektů. Vytvořte si proto v kalendáři připomínky, kdy si u daného člověka ověříte, jak to s řešením úkolu vypadá.
  • Seznam projektů – Projekty, tedy záležitosti vyžadující více než jednu činnost, si veďte na samostatném seznamu. Seznam pravidelně procházejte a aktualizujte, aby měl každý „aktivní“ projekt nastavenou alespoň jednu další činnosti.
  • Kalendář – Do kalendáře patří jedině činnosti, které mají přesně stanovený termín, kdy musí proběhnout. (Nejen o vedení kalendáře bude pojednávat příští článek.)
  • Seznam Někdy/Možná – do tohoto seznamu se zapisují položky, o nichž jste se v okamžiku zpracování nedokázali rozhodnout, zda je v budoucnu nebudete chtít realizovat. Objeví se zde například nápady na nové projekty, netradiční vyučovací hodiny, další možné investice (až se nebudou hasit požáry).(Vedle pracovních záležitostí se mohou objevit třeba i tipy na výlet s dětmi, recepty na uvaření a další. Nebojte se proto seznam Někdy/Možná rozdělit do různých oblastí, podobně jako jsou seznamy dalších činností rozdělené podle kontextů.)

Jak bude vydat úvodní situace v uvedených krocích?

  • Přeposlat X.Y. plán krizového řízení.

Jaký je další krok? Vyhledat v PC plán a napsat stručný e-mail. Záležitost do 2 minut? Udělat.

  • Nabídka školení víkendovka projektového managementu za 3 měsíce

Jaký je další krok? Nyní není možné rozhodnout. Odložit na seznam Někdy/Možná. Zapsat připomínku do kalendáře, kdy už budete znát další okolnosti a budete se moci rozhodnout.

  • Výkazy práce

Jaký je další krok? Zkontrolovat, zda sedí odsuplované hodiny, náhradní volna, dovolené, návštěvy lékařů aj. Jsem ten správný člověk? Ne. Delegovat zástupci/hospodářce. Na seznam „Čekám na“ zapsat připomínku k činnosti. Do Kalendáře zapsat úkol „Předat ekonomce zkontrolované výkazy“ ke dni, kdy musí být záležitost hotova.

  • Učební dokumenty

Jaký je další krok? Zkontrolovat, zda sedí učební plán a celé ŠVP s revizemi na aktuální školní rok. Mohu to udělat do 2 minut? Ne, potřebuji koordinátora a přibližně 30 minut času. Na seznam Projekty zapsat projekt „Zkontrolovat učební dokumenty“. Do seznamu .Eva zapsat „Domluvit 30 minut kontrola ŠVP“. (Po dohodě následně do Kalendáře zapsat novou „schůzku“.)

  • Zpravodaj ČŠI

Jaký je další krok? Prostudovat zpravodaj. Na seznam dalších činností Prostudovat zapsat připomínku úkolu. A zpravodaj založit do složky „K přečtení“ (případně uložit soubor do sdílené složky v počítači, k níž máte přístup třeba z telefonu a můžete dokument prostudovat cestou z práce v hromadné dopravě).

  • Zpráva z CERA

Jaký je další krok? Rozšifrovat, co text znamená. Jsem ten správný člověk? Ne, češtinář to zvládne lépe. Tedy, delegovat a případně na seznam .Lukáš zapsat „Předat zprávu CERA“ (nebo nalepit na vytištěný dokument lísteček s úkolem). Zapsat na seznam Čekám na připomínku „Prostudovat do češtiny přeložený dokument CERA – Lukáš“.

  • Studenti – praxe

Jaký je další krok? Nechat studenty podepsat BOZP a další dokumenty. Jsem ten správný člověk, který je má poučit? Ne. Delegovat úkol zástupci/pověřenému učiteli. Na seznam Čekám na zapsat připomínku „Podepsané BOZP studenti – praxe“.

  • Kde jsou #&@!! podklady pro mzdy?

Jaký je další krok? Najít svoje podklady. 2 minuty? Udělat (tedy najít). A dále rozhodnout, případně jako další činnost V ředitelně zapsat připomínku „Vyplnit výkazy pro mzdy EU peníze“.

  • Stížnost rodiče na známkování v ČJ

Jaký je další krok? Probrat známkování s dotyčným učitelem. Na seznam .Lukáš zapsat připomínku „Probrat známkování v ČJ, projít podklady pro známky“. (Nebo domluvit termín a zapsat do Kalendáře připomínku.)

  • • Zájezd do Vídně

Jaký je další krok? Dohodnout termín, kdy se s učiteli sejdu a projdu jednotlivé dokumenty, seznam účastníků a další. Na seznam .Katka připomínku „Domluvit termín – schůzka Vídeň.“ Do Kalendáře vyhradit čas pro schůzku. A na seznam Projekty zapsat „Uspořádat zájezd do Vídně“. Zahraniční zájezd minimálně znamená vyřídit povolení (oznámení) výjezdu zřizovateli (seznam Na počítači „Vyplnit povolení Vídeň“). Dále vyřešit s .Hospodářkou cestovní výkaz, zálohu na cestovné a pojištění účastníků a další úkoly, které vás v souvislosti s tímto projektem napadnou.

  • Proč má David 3 z AJ?

Jaký je další krok? Zatelefonovat odpoledne paní učitelce a zjistit, co se stalo. Zapsat připomínku do Kalendáře nebo na seznam Telefonáty.

  • Pojede letos David na hory?

Jaký je další krok? Napsat e-mail třídní učitelce a zjistit, jak to vypadá. 2 minuty? Udělat. (Pokud je vypnutý počítač, potom na seznam Na počítači zapsat připomínku.)

  • Nabídka nových tabulí

Jaký je další krok? Není realizovatelné, nejsou peníze. Založit do podkladů (složka např. nabídky tabule), případně zahodit.

  • Přijde X.Y. vyřešit vytopené třídy

Jaký je další krok? Zapsat do Kalendáře schůzku. A případně si vyhradit čas před schůzkou na sepsání dalších informací a záležitostí, které s X.Y. potřebujete vyřešit. A na seznam Projekty zapsat „Zařídit vymalování tříd“.

  • Zjistit, za kolik to vymaluje X.Y.Z.?

Jaký je další krok? Zavolat malíři. Mám číslo? Ne. Úkol tedy je „Vyhledat číslo na webu“ nebo rovnou zaúkolovat .Hospodářku. Umístění připomínky na patřičný seznam už doplníte sami.

A benefit?

Z úvodního chaosu vznikly naprosto jasné činnosti umístěné na několik seznamů. Na těch se ocitly vedle dalších aktivit, které můžete udělat, máte-li po ruce konkrétní pomůcku nebo člověka. A už vůbec nemusíte přemýšlet, co přesně ještě můžete udělat.

Zhodnoťte

V GTD hodnotíte na několika úrovních.

V každém v každém okamžiku přehodnocujete, zda děláte právě to, co dělat máte (nadefinované další činnosti a projekty versus nově se objevivší záležitosti).

Jedenkrát za týden provádíte tzv. týdenní hodnocení, během kterého aktualizujete celý systém. U každého projektu zkontrolujete, zda jste si k němu nastavili další činnost. U některých projektů také zjistíte, zda se vyplatí se jim vůbec věnovat. A případně přidáte projekty další.

A samozřejmě hodnotíte i z hlediska krátkodobějších a dlouhodobějších cílů a priorit, kdy se rozhodujete, zda se jedná o věc, kterou musíte dělat / měli byste dělat / chtěli byste dělat anebo mohli dělat, kdyby … (O prioritách a hodnocení bude některý z příštích článků.)

Udělejte

V ideálním případě člověk ví, co má dělat. Jenže ideální případ nastane tak jednou za měsíc. X+1 věc si žádá vaší pozornost, X dalších vyžaduje vaše rozhodnutí.

Zní-li předpoklad GTD „vytvořit si důvěryhodný systém“, musí i tento sytém bezpodmínečně poskytnout vodítka, podle nichž se budete rozhodovat.

GTD nabízí 4 kritéria, podle nichž v každém okamžiku rozhodujete o tom, co budete dělat.

  • kontext, v němž se nacházíme,
  • priorita daného úkolu,
  • energie, která člověku zbývá,
  • čas, který má k dispozici.

Kritéria mluví sama za sebe, nemyslíte? Nezbývá než se do úkolu pustit (rozumějte „donutit se“).

Můžete být v klidu, i když máte hromadu práce

Cestu od nápadu k podepsané smlouvě, vytvořené směrnici, evropskému projektu či dobře vybavené a jako hodinky fungující škole tvoří desítky, stovky, ne-li rovnou dílčích kroků a činností.

David Allen však odvážně tvrdí, že „i když má člověk práce nad hlavu, může fungovat produktivně, s jasnou hlavou a pozitivním pocitem uvolněné kontroly nad situací.(Allen, 2008, str. 11) A praxe mu dává zapravdu.

Ono totiž úplně stačí, když si vytvoříte důvěryhodný (a pravidelně aktualizovaný) systém, ze kterého během dne okamžitě zjistíte, co konkrétně můžete v dané situaci (a za daného množství času a energie) udělat.

A pak už stačí dělat jeden krok za druhým – a nemůže se stát, že někdy nebudete mít hotovo.

GTD tm a Getting Things Done tm jsou registrované ochranné známky společnosti David Allen Company. Text článku pojednává o přístupu k organizaci práce, který z metody GTD vychází. Liší se např. v označení jednotlivých kroků řízení pracovního postupu nebo též v mírně upravené podobě rozhodovacího diagramu. Úpravy vycházejí z autorovy více jak 6leté zkušenosti s používáním metody v učitelské, lektorské a další „mimoškolní“ praxi.

Použitá literatura

Allen, D. 2009. Aby vše klapalo. Brno : Jan Melvil Publishing, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-87270-00-4.
Allen, D. 2001. GTD Fast. [CD] místo neznámé : Nightingale – Conant, 2001.
Allen, D. 2008. Mít vše hotovo. Brno : Jan Melvil Publishing, 2008. 978-80-903912-8-4.
Hyatt, M. 2007. My Current Workflow System. 2007. [cit. 2013-2-24]. Dostupný z WWW: [http://michaelhyatt.com/my-current-workflow-system…].

Jaké systém práce s úkoly pomáhá vám? Podělte se o něj v komentářích.

Chcete odebírat příspěvky do svého e-mailu? 


 

Jak zpracovat poznámky z knihy do myšlenkové mapy?

Studijní poznámky ve formě myšlenkové mapy

Studijní poznámky z knihy ve formě myšlenkové mapy

Začne-li se mluvit o poznámkách a výpiscích z knih z dob školních škamen či studií, nejednomu z nás se zamlží zrak vzpomínkami na hromady papírů a sešity plné náčrtků, odrážek, šipek a barevných komentářů vytvořených tehdy populární „čtybarevkou“.

A mezi tím na stránkách drtivé většiny z nás skvěly se řádek za řádkem úhledně (-jak kdo-) vypracované poznámky ve formě osnovy textu s vysvětlením konkrétních, tehdy veledůležitých pojmů.

Doba byla taková. Jen ti opravdu šťastní měli osvícené učitele, kteří je naučili dělat výpisky jiným způsobem (než jak bylo psáno v učebnicích českého jazyka pro 5. ročník, část Sloh, kapitola Poznámky a výtah), nebo natolik rozumu, aby si vytvořili systém na poznámky vlastní.

Těm měně šťastným trhala pravidelně paní učitelka (tehdy ještě „soužka učitelka“) sešity do Vlastivědy se slovy: „Piš to pořádně, úhledně a pod sebe!“

Dnes se doba naštěstí změnila.

V minulém článku na téma „jak efektivně studovat“ jsem mluvil o základním postupu pro čtení populárně naučných knížek, kterému učím své žáky.

V posledním bodu zazněla rada převést si poznámky do digitální podoby, a to buď do nějakého „lineárního“ nástroje, který nabízí klasickou strukturovanou osnovu (Evernote nebo OneNote), nebo do software na vytváření myšlenkových (aka mentálních) map.

Proč využívat pro poznámky formát myšlenkové mapy?

Patříte-li do skupiny „vizuálních humanoidů“, tedy těch, kterým více vyhovuje „obraz připomínající“ zpracování poznámek, bez myšlenkové mapy těžko uděláte pořádnou ránu.

Mapa vám umožní:

  • Vyjádřit hlavní myšlenky jednotlivých částí knihy pomocí klíčových slov.
  • Uspořádat tato klíčová slova / informace do smysluplné struktury.
  • Přidat symboly, diagramy a další analogie, kterými zdůrazníte klíčové myšlenky.
  • Snadno zopakovat informace, které jste si ještě nezapamatovali.
  • (pokud bude kreslená rukou) Snadněji si některé informace vzpomenout.

Jak při vytváření mapy postupovat?

1. Prostudujte celou knihu.

Jeden ze způsobů by byl nejprve knihu prolistovat, udělat si do nové mapy drobné poznámky o stylu, povaze a struktuře kapitol, obsahu a nejzajímavějších pojmech v rejstříku. (Tedy rozšířit body 3. a 4. minulého článku.) Několikrát jsem vyzkoušel a tento způsob zavrhl. Prostě mi nevyhovovalo příliš dlouhé zdržení u samého začátku knihy.

Místo toho radím svým žákům (přesněji od 6. třídy): pročtěte si nejprve celou knihu, zatrhávejte v textu, pište si do okrajů, když nestačí okraje, použijte lepíky, ale nezdržujte se u čtení „downloadem“ do digitální podoby. U mnoha učebnic byste totiž mohli narazit na fakt, že vás tuze nebaví. Místo vypisování nejdůležitějších informací sklouznete do studijní metody „nechce se mi přemýšlet, podtrhuji všechno“.

2. Vytvořte novou mapu a pečlivě ji pojmenujte.

V současné době není na trhu platformy Windows nástroj na tvoření map, který by dokázal Průzkumník Windows nebo GoogleSearch (hodně zjednodušeně řečeno) analyzovat a fulltextově indexovat. V praxi to znamená, že v počítači nevyhledáte mapy podle jejich obsahu, ale jen podle jejich názvu. S platformou Mac nemám zkušenosti a budu rád za každou informaci.

Nejčastěji používám jméno autora a název knihy plus několik klíčových slov. V systému souborů to nevypadá vůbec hezky, ale čert to vem.

3. Vypište základní informace o knize.

Na citace se často zapomíná. Pokud nepoužíváte pravidelně nástroj na hlídání bibliografických citací (např. Citace.com nebo Spravovat prameny ve Wordu), naučte si psát si tyto informace do svých poznámek automaticky, byť se jedná třeba jen o delší článek na internetu. Vyhovuje mi vypsat si tyto informace do samostatné větvě.

Co přesně si poznačit?

Záleží na zdroji, ze kterého studujete. Pro českou citační normu ISO 690 postačí následující informace.

  • Běžná kniha: autor, název díla, překladatel, místo vydání, nakladatelství, rok vydání, počet stran, ISBN.
  • Web: autor, název textu, název webu, server/název vydavatelství, [Online:] den.měsíc.rok vydání, den.měsíc.rok (eventuálně hodina) návštěvy, adresa URL, (případně) ISBN.
  • Článek v časopisu: autor, název, název časopisu, rok vydání, (edice, svazek), číslo vydání, (event. datum vydání), strana.

Více podrobností pro další typy publikací naleznete například na stránce Citace.com nebo ve MS Wordu (máte-li verzi 2007 a vyšší).

(Poznámka typografická: Word vám případný seznam citací nevysází do textu typograficky úplně správně. Pokud narazíte na zoufalce, který vás bude při obhajobě za toto pochybení peskovat (a nestudujete-li zrovna typografii), argumentujte tím, že ani samotná norma ISO 690 není vysázená správně. Třeba to zabere.)

4. Pomocí obsahu vypište názvy jednotlivých kapitol (a podkapitol) do samostatných větví.

Přestože vám přijde psaní všech (i těch málo významných kapitol, kde jste si nepoznačili nic) jako zbytečné, udělejte to. V ideálním případě obsahují názvy podkapitol klíčové pojmy. Ty vám pomohou v následujícím kroku.

5. Ke každé kapitole napište shrnutí vlastními slovy.

Stručně do 1-5 vět shrňte, co jste se z kapitoly (eventuálně podkapitoly) dozvěděli.

Není potřeba se rozepisovat do složitých souvětných konstrukcí. Cílem je vytvořit si v tuto chvíli „shrnutí“ obsahu celé diskutované problematiky. (Podobně jako třeba v Cornell Notes aka Poznámky ve stylu Cornell).

6.Vypište si klíčové informace.

Nyní nastává největší dřina. Vypisujte podtržené části textu, opisujte své poznámky, hodnocení, komentáře, shrnutí. Neopisujte otrocky celé věty, ale zhušťujte své výpisky do klíčových slov. Čím více budete u psaní poznámek a výpisků přemýšlet, tím snadněji si informace zapamatujete.

Myšlenková mapa bude užitečná do té míry, do jaké budou jednotlivé klíčové informace strukturované. Nebojte se vytvářet podvětve i pro jediné slovo (či vysvětlení pojmu).

Při vypisování důsledně rozlišujte vlastní komentáře od autorova textu.

V jakýchkoliv výpiscích postačí vytvořit si vlastní systém značek. Já používám následující skupinu značek

Q: quote (a text kurzívou) pro přesnou citaci (včetně strany),
S(Sum): summary (tučným textem) pro shrnutí obsahu vlastními slovy
C: comment (bez formátu) pro můj vlastní komentář k vypsanému textu (hodnocení, hodně volné převedení textu do vlastních slov).

V případě, že jste narazili na zajímavý diagram, graf či tabulku, vyfoťte si ji (třeba telefonem se slušným aparátem) a vložte ji do mapy. (Nezapomeňte si k obrázku připsat také základní bibliografické údaje.)

7. Ke každé kapitole (části kapitoly) si vytvořte studijní otázky.

Na konci vypisování kapitoly se na chvíli zastavte a do samostatné větve si pod každou kapitolu vypište tzv. „studijní otázky“. Jinými slovy, při představte si, že jste učitel a zkoušíte studované učivo.

    • Jak by zněla otázka na tento pojem?
    • Jak by se učitel zeptal na tyto informace?
    • S čím by učitel srovnal tuto část?
    • Jak by v testu vypadal tento diagram?

Všimněte si, že se jedná o tzv. doplňovací otázky, vyžadující doplnění odpovědi. Klasické zjišťovací otázky (tj. otázky ano/ne) k přemýšlení moc nevedou.

8. Dokončete strukturu mapy.

  • Pomáhají-li vám barevné asociace, přebarvěte jednotlivé větve mapy do jednoho tónu a jednotlivé části mapy barevně rozlište.
  • Sjednoťte vzhled studijních otázek v jednotlivých kapitolách.
  • Do „volných“ témat (floating topic) doplňte obrázky. Pomocí „vztahů“ (a plovoucích témat) naznačte vztahy mezi jednotlivými kapitolami.
  • Doplňte do úvodního shrnutí zpřesňující informace.
  • Propojte pomocí hyperlinků s dalšími mapami týkajícími se podobného tématu či s webovými stránkami (studiemi, výtahy, videi k tématu atd.)

Jak s myšlenkovou mapou dále pracovat?

Jedná-li se o učivo, z něhož vás bude někdy někdo zkoušet (a pokud čte tento text některý z mých žáků (či jeho rodič) a jedná-li se o doporučenou knihu nebo článek, ano, bude), naplánujte si do kalendáře opakování. Pokud se mapa týká nějakého hlubšího zkoumaného problému (VŠ studenti, zbystřete), vložte si do svých „výzkumných deníků“ patřičné komentáře či odkazy mezi položky Maybe.

Při opakování tématu zpracovaného v mapě postupujte zcela opačným způsobem.

  1. Do NOVÉ mapy si vypište vše, co vás k danému tématu napadá. (Využijte např. brainstorming mode, který nabízí téměř každý pokročilejší mapovací software. Nebo postačí kus papíru velkého papíru.)
  2. Uspořádejte vypsané informace do logických (a strukturovaných) celků.
  3. Doplňte další informace, napadnou-li vás.
  4. Okopírujte si z jednotlivých kapitol studijní otázky. (Nebo otevřete pouze větve s otázkami.)
  5. Odpovězte z hlavy na otázky.
  6. Nevíte-li dále, otevřete ve druhém okně původní mapu s poznámkami a začněte studovat.
  7. Do nové „učební“ mapy vypisujte pouze informace vlastními slovy. (Pravidlo se netýká termínů. Ujistěte se ovšem, že máte dostatek konkrétních příkladů, kterými dané termíny dokážete ilustrovat.)

Myšlenkové mapy si vydobyly pevné místo v osnovách většiny škol na všech úrovních. Aniž bych sklouzl do vod rádoby výzkumů vnímání či třídění lidí do skupin podle různých stylů učení, z praxe mám ověřeno, že určité skupině studentů tento způsob záznamu vyhovuje. Jako učitel cítím povinnost vybavit své studenty dovednostmi odpovídající jejich potenciálu či stylu myšlení. (Fuj, to zní pateticky. Ale je to pravda.)

A vy nevizuální, kterým vyhovuje spíše klasická osnova, který z výše uvedených kroků nelze použít, využijete-li např. zobrazení osnovy v klasickém rozumném textovém editoru?

Chcete-li, můžete si stáhnout moji šablonu na vytváření poznámek v Evernote, jako .rtf nebo jako myšlenkovou mapu v MindManageru a Freemindu.

Jakým způsobem zpracováváte své poznámky z knih vy? Jakým způsobem si nastudované a vypsané opakujete? Podělte se o své zkušenosti, tipy a triky v komentářích.

Jak číst (populárně) naučné knihy

ImageCourtesy: Mo Riza

Škole se často vytýká, že nás toho moc nenaučí. Tisíckrát opakované klišé přece zní: Škola nás nenaučí praktické dovednosti. Třeba napsat kvalitní životopis. Nebo efektivně studovat.

Kecy.

Možná kdysi dávno, když jsem ještě chodil do školy já, tomu tak bylo. Kdyby si však tito dnešní kritikové ráčili vytáhnout hlavu ze zadku oněch míst, kde se nohy setkávají s trupem, a vydali se do skutečných tříd na normálních školách, hlavou by o zeď tloukli, svědomí zpytovali, čerta se báli.

Na mnoha školách se učí praktické (a užitečné) věci. Teda minimálně na té naší.

Jaké zásady efektivního čtení si odnáší do života každý deváťák, který absolvuje mé hodiny češtiny?

1. Nedočítejte knihu, která vám nic nepřináší

Jako zkušení čtenáři nemusíte knihu dočíst. Mýtus dočítání asi vyvolaly babičky, maminky a desítky dětských pohádkových knížek. Člověk nějak získá pocit, že musí číst do konce, aby zjistil, jak příběh dopadne.

Zkuste sladce spát s vědomím, že vlk právě slupl Karkulku i s babičkou.

Že Popelka odešla z bálu, ztratila střevíček, princ jej našel a…

S vědomím, že se Neo vrátil do matrixu, aby vysvobodil Morfea z rukou agenta Smithe. (Ve filmech to funguje také.)

Very unlikely.

V policích knihoven se však práší na jiné knihy. Zatímco Potopu, Ohněm a mečem, Toma Jonese či Plačky nad Finneganem jsem si užil, Joycova Oddyssea jsem prostě nedal. Měl bych se za to stydět?

Ve výborné knize esejí Jako román mluví Daniel Pennac o jednom z prvních návyků (pravidel) zkušených čtenářů – nemusíte dočíst knihu, která se vám nelíbí a nic nepřináší. Za nedočtení knihy vás v životě nikdo perzekvovat nebude. Není-li ovšem člověk učitel.

Dočíst nemusíte jen romány či povídky. Stejně tak mohou dopadnout i nebeletristické knihy. Možná především tyto.
Upravené pravidlo Pennacovo tedy zní: čtěte jen ty části knihy, které vám přinesou nějaký užitek.

2. Začněte se životem autora

Fakt, že někdo napíše knihu, říká o člověku mnoho. Stráví hodiny studiem materiálů a podkladů. Stráví hodiny jejím sepisováním. Stráví další hodiny editováním, Minimálně položku „vytrvalost“ může ve svém životopisu tučně zvýraznit. To ovšem o užitečnosti knihy nic neříká.

Zjistěte, co o svém oboru ví. Jakého postavení ve svém oboru dosáhl? Co jiného dokázal, než napsat tuto knihu? Poradí přítel Google. A bylo by dobré konzultovat s ním dříve, než se do čtení pustíte.

[SpoilerAlert:] Počítejte však s jedním. Vlivem této zásady se takové učebnice metodiky a didaktiky výuky budou číst tuze, přetuze obtížně.

3. Projděte si obsah/rejstřík

Čte (či studuje) se mi nejlíp, když vím, co od textu čekat. Když zhruba tuším, jaký typ obsahu mě čeká. Když poznám zdroje, z nichž autor vychází, když vím, jakou formou (jazykovou i strukturní) se rozhodl text své knihy zpracovat.

4. Prolistujte celou knihu

Než se pustíte do čtení, zjistěte, kolik času strávíte s jednotlivými úseky.

Prolistujte knihou a zjistěte, jak dlouhé kapitoly vás čekají, jakou formu mají, jak autor pracuje s podkapitolami, se shrnutím obsahu.

Před čtením kapitol projděte celou kapitolu, přečtěte si nadpisy, podnadpisy, tučně zvýrazněný text, prohlédněte obrázky a titulky obrázků. V tuto chvíli byste také měli vědět, jestli vás kniha nějak obohatí. Pokud ne, co vás nutí číst ji dále?

5. Zvýrazněte důležité pasáže

Manželka mě používá jako zdroj varování dětem: hlavně nečmárejte do knihy jako taťka, slyším pravidelně. Nesouhlas – a nejen v tomto se naše výchovné metody rozcházejí.

Nedokážu si představit, že bych četl knihu bez zvýrazňovače a tužky v ruce. Zvýrazňovačem (či podtržením propiskou) vybírám pasáže, které mě při čtení osloví, které mě zaujmou natolik, abych si je chtěl zapamatovat. Zvýrazněné pasáže potom přepisuji do patřičného notebooku v Evernote.

V elektronických knihách dojíždím na absenci Kindle. Ač má Android (i PC), kde ebooky čtu, nativní aplikaci pro e-booky, ani jedna z nich neumí exportovat v textu zvýrazněné pasáže do nějakého textového souboru, jako to umí Kindle. Stejně tak to neumí e-BookReader na mém tabletu Samsung 8.9″. Byť původně digitální, přece jen musím zatržené pasáže přepsat jako z analogu.

Časem, bude-li to situace vyžadovat, plánuji pořídit C-Pen skener.

6. Pište si poznámky do okrajů knihy

Druhým nevyhnutelným pomocníkem je mi kvalitní propiska. V současné době je mi favoritem gelové pero Pentel Hybrid Technica, které se díky tenkému hrotu nepropíjí na další strany jako obdobné výrobky Pilot (z řady Be-Green). Praktičnost asi zvítězila nad mou láskou k recyklaci.

Do okrajů knih si píši poznámky, kreslím „sketchnotes„, nejčastěji ve formě různých rámečků a diagramů.

Své žáky též učím techniku RWCT „podvojný deník“, kdy při výpiscích student současně (ve vlastní části textu) polemizuje či hodnotí autorovy výroky. I toho se v odborných publikacích dopouštím. Poznámky, stejně jako podtržený text, potom přepíšu/vyfotím do Evernote.

Při čtení některých knih jindy používám další studijní metodu RWCT, v Česku i jinde známou jako I.N.S.E.R.T.

Během čtení si do okrajů knihy kreslím symboly podle obsahu textu. Mé symboly se ovšem od RWCT liší:

x pro informaci, kterou znám již znám,
* pro informaci, kterou si musím zapamatovat,
-> pro novou informaci, která ovšem není úplně významná,
[] pro informaci, se kterou musím udělat,
? pro informaci, o níž bych se chtěl dozvědět více,
WTF pro informaci, která je v rozporu s tím, co znám.

7. Založte si lepíky stránky, ke kterým se chcete vrátit

Není moc vynálezů, které by život studentů usnadnily více jako Wikipedia (pro studijní metodu Ctrl+C, Ctrl+V), zvýrazňovač, tužka/papír a lepíky.

Nejčastěji zakládám stránky, které obsahují opravdu důležité informace. Někdy jsou to schémata či fakta, která chci použít v přednášce, zajímavé učební metody, které chci s žáky (přesněji na žácích) vyzkoušet, či jen zajímavé citáty, ke kterým bych se chtěl někdy vrátit.

Pokud se jedná o knihu, se kterou pracuji často, zakládám si lepíky jednotlivé kapitoly a podkapitoly, abych nemusel stále řešit index/obsah knihy.

8. Převeďte poznámky z knihy do digitální podoby

Pustíte-li se po prvních x-krocích do čtení, je jasné, že v knize nějaký ten „poklad“ naleznete. Projděte knihu a převeďte základní sdělení do konkrétních činností (i když budou spadat do seznamu @Někdy/Možná).

V dnešní době si jen obtížně představuji člověka, který by chtěl mít své poznámky jen v klasické, papírové podobě. Nebojte se své poznámky digitalizovat.

Zcela jistě jste během čtení narazili na citáty, které chcete uchovat, na diagramy či obrázky vhodné k oskenování (a založení do systému). Nebojte se, mobilním telefonem dnes člověk pořídí více než ucházející snímky. Evernote, OneNote či myšlenková mapa vytvořená v některém z dostupných nástrojů, snesou leccos.

Efektivní čtení se dá naučit

Dovolím si tvrdit, že se minimálně na naší škole učí užitečné věci i dovednosti. Co by to bylo za tvrzení bez důkazu, že? Jsme téměř „běžná“, spádová základní škola na hranici sociálně vyloučené oblasti. A přitom naši žáci dopadli v roce 2009 v PISA testech výborně. Nevěříte?

Budiž mi toto důkazem, že mí žáci číst umí.

Co při čtení populárně naučných knih děláte vy?

[PS: Když po sobě výsledný text čtu, začínám se divit, že jsem vůbec některé knihy dočetl. Mezi jinými třeba Konec prokrastinace. Milí přátelé z Melvilu, WTF? [Komentář bude, podobnou „lahůdku“ si nenechám ujít.]