Jak číst (populárně) naučné knihy

ImageCourtesy: Mo Riza

Škole se často vytýká, že nás toho moc nenaučí. Tisíckrát opakované klišé přece zní: Škola nás nenaučí praktické dovednosti. Třeba napsat kvalitní životopis. Nebo efektivně studovat.

Kecy.

Možná kdysi dávno, když jsem ještě chodil do školy já, tomu tak bylo. Kdyby si však tito dnešní kritikové ráčili vytáhnout hlavu ze zadku oněch míst, kde se nohy setkávají s trupem, a vydali se do skutečných tříd na normálních školách, hlavou by o zeď tloukli, svědomí zpytovali, čerta se báli.

Na mnoha školách se učí praktické (a užitečné) věci. Teda minimálně na té naší.

Jaké zásady efektivního čtení si odnáší do života každý deváťák, který absolvuje mé hodiny češtiny?

1. Nedočítejte knihu, která vám nic nepřináší

Jako zkušení čtenáři nemusíte knihu dočíst. Mýtus dočítání asi vyvolaly babičky, maminky a desítky dětských pohádkových knížek. Člověk nějak získá pocit, že musí číst do konce, aby zjistil, jak příběh dopadne.

Zkuste sladce spát s vědomím, že vlk právě slupl Karkulku i s babičkou.

Že Popelka odešla z bálu, ztratila střevíček, princ jej našel a…

S vědomím, že se Neo vrátil do matrixu, aby vysvobodil Morfea z rukou agenta Smithe. (Ve filmech to funguje také.)

Very unlikely.

V policích knihoven se však práší na jiné knihy. Zatímco Potopu, Ohněm a mečem, Toma Jonese či Plačky nad Finneganem jsem si užil, Joycova Oddyssea jsem prostě nedal. Měl bych se za to stydět?

Ve výborné knize esejí Jako román mluví Daniel Pennac o jednom z prvních návyků (pravidel) zkušených čtenářů – nemusíte dočíst knihu, která se vám nelíbí a nic nepřináší. Za nedočtení knihy vás v životě nikdo perzekvovat nebude. Není-li ovšem člověk učitel.

Dočíst nemusíte jen romány či povídky. Stejně tak mohou dopadnout i nebeletristické knihy. Možná především tyto.
Upravené pravidlo Pennacovo tedy zní: čtěte jen ty části knihy, které vám přinesou nějaký užitek.

2. Začněte se životem autora

Fakt, že někdo napíše knihu, říká o člověku mnoho. Stráví hodiny studiem materiálů a podkladů. Stráví hodiny jejím sepisováním. Stráví další hodiny editováním, Minimálně položku „vytrvalost“ může ve svém životopisu tučně zvýraznit. To ovšem o užitečnosti knihy nic neříká.

Zjistěte, co o svém oboru ví. Jakého postavení ve svém oboru dosáhl? Co jiného dokázal, než napsat tuto knihu? Poradí přítel Google. A bylo by dobré konzultovat s ním dříve, než se do čtení pustíte.

[SpoilerAlert:] Počítejte však s jedním. Vlivem této zásady se takové učebnice metodiky a didaktiky výuky budou číst tuze, přetuze obtížně.

3. Projděte si obsah/rejstřík

Čte (či studuje) se mi nejlíp, když vím, co od textu čekat. Když zhruba tuším, jaký typ obsahu mě čeká. Když poznám zdroje, z nichž autor vychází, když vím, jakou formou (jazykovou i strukturní) se rozhodl text své knihy zpracovat.

4. Prolistujte celou knihu

Než se pustíte do čtení, zjistěte, kolik času strávíte s jednotlivými úseky.

Prolistujte knihou a zjistěte, jak dlouhé kapitoly vás čekají, jakou formu mají, jak autor pracuje s podkapitolami, se shrnutím obsahu.

Před čtením kapitol projděte celou kapitolu, přečtěte si nadpisy, podnadpisy, tučně zvýrazněný text, prohlédněte obrázky a titulky obrázků. V tuto chvíli byste také měli vědět, jestli vás kniha nějak obohatí. Pokud ne, co vás nutí číst ji dále?

5. Zvýrazněte důležité pasáže

Manželka mě používá jako zdroj varování dětem: hlavně nečmárejte do knihy jako taťka, slyším pravidelně. Nesouhlas – a nejen v tomto se naše výchovné metody rozcházejí.

Nedokážu si představit, že bych četl knihu bez zvýrazňovače a tužky v ruce. Zvýrazňovačem (či podtržením propiskou) vybírám pasáže, které mě při čtení osloví, které mě zaujmou natolik, abych si je chtěl zapamatovat. Zvýrazněné pasáže potom přepisuji do patřičného notebooku v Evernote.

V elektronických knihách dojíždím na absenci Kindle. Ač má Android (i PC), kde ebooky čtu, nativní aplikaci pro e-booky, ani jedna z nich neumí exportovat v textu zvýrazněné pasáže do nějakého textového souboru, jako to umí Kindle. Stejně tak to neumí e-BookReader na mém tabletu Samsung 8.9″. Byť původně digitální, přece jen musím zatržené pasáže přepsat jako z analogu.

Časem, bude-li to situace vyžadovat, plánuji pořídit C-Pen skener.

6. Pište si poznámky do okrajů knihy

Druhým nevyhnutelným pomocníkem je mi kvalitní propiska. V současné době je mi favoritem gelové pero Pentel Hybrid Technica, které se díky tenkému hrotu nepropíjí na další strany jako obdobné výrobky Pilot (z řady Be-Green). Praktičnost asi zvítězila nad mou láskou k recyklaci.

Do okrajů knih si píši poznámky, kreslím „sketchnotes„, nejčastěji ve formě různých rámečků a diagramů.

Své žáky též učím techniku RWCT „podvojný deník“, kdy při výpiscích student současně (ve vlastní části textu) polemizuje či hodnotí autorovy výroky. I toho se v odborných publikacích dopouštím. Poznámky, stejně jako podtržený text, potom přepíšu/vyfotím do Evernote.

Při čtení některých knih jindy používám další studijní metodu RWCT, v Česku i jinde známou jako I.N.S.E.R.T.

Během čtení si do okrajů knihy kreslím symboly podle obsahu textu. Mé symboly se ovšem od RWCT liší:

x pro informaci, kterou znám již znám,
* pro informaci, kterou si musím zapamatovat,
-> pro novou informaci, která ovšem není úplně významná,
[] pro informaci, se kterou musím udělat,
? pro informaci, o níž bych se chtěl dozvědět více,
WTF pro informaci, která je v rozporu s tím, co znám.

7. Založte si lepíky stránky, ke kterým se chcete vrátit

Není moc vynálezů, které by život studentů usnadnily více jako Wikipedia (pro studijní metodu Ctrl+C, Ctrl+V), zvýrazňovač, tužka/papír a lepíky.

Nejčastěji zakládám stránky, které obsahují opravdu důležité informace. Někdy jsou to schémata či fakta, která chci použít v přednášce, zajímavé učební metody, které chci s žáky (přesněji na žácích) vyzkoušet, či jen zajímavé citáty, ke kterým bych se chtěl někdy vrátit.

Pokud se jedná o knihu, se kterou pracuji často, zakládám si lepíky jednotlivé kapitoly a podkapitoly, abych nemusel stále řešit index/obsah knihy.

8. Převeďte poznámky z knihy do digitální podoby

Pustíte-li se po prvních x-krocích do čtení, je jasné, že v knize nějaký ten „poklad“ naleznete. Projděte knihu a převeďte základní sdělení do konkrétních činností (i když budou spadat do seznamu @Někdy/Možná).

V dnešní době si jen obtížně představuji člověka, který by chtěl mít své poznámky jen v klasické, papírové podobě. Nebojte se své poznámky digitalizovat.

Zcela jistě jste během čtení narazili na citáty, které chcete uchovat, na diagramy či obrázky vhodné k oskenování (a založení do systému). Nebojte se, mobilním telefonem dnes člověk pořídí více než ucházející snímky. Evernote, OneNote či myšlenková mapa vytvořená v některém z dostupných nástrojů, snesou leccos.

Efektivní čtení se dá naučit

Dovolím si tvrdit, že se minimálně na naší škole učí užitečné věci i dovednosti. Co by to bylo za tvrzení bez důkazu, že? Jsme téměř „běžná“, spádová základní škola na hranici sociálně vyloučené oblasti. A přitom naši žáci dopadli v roce 2009 v PISA testech výborně. Nevěříte?

Budiž mi toto důkazem, že mí žáci číst umí.

Co při čtení populárně naučných knih děláte vy?

[PS: Když po sobě výsledný text čtu, začínám se divit, že jsem vůbec některé knihy dočetl. Mezi jinými třeba Konec prokrastinace. Milí přátelé z Melvilu, WTF? [Komentář bude, podobnou „lahůdku“ si nenechám ujít.]

4 thoughts on “Jak číst (populárně) naučné knihy

  1. Pingback: Jak zpracovat poznámky z knihy do myšlenkové mapy | Mít vše hotovo.cz

  2. Pingback: Jak zpracovat poznámky z knihy do myšlenkové mapy? | Lukáš Bajer

  3. Pingback: Jak číst (populárně) naučné knihy | Mít vše hotovo.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *