Šest znaků „zapamatovatelného" sdělení

Image courtesy Ken Wilson

Jak zařídit, aby si publikum vaši prezentaci zapamatovalo? Jak zařídit, aby si jim informace z přednášky uložily do paměti na co nejdelší dobu?
 
Existuje několik jednoduchých principů.

Stačí, když se jimi budete při přípravě přednášky řídit – vaše sdělení se uloží posluchačům do paměti natrvalo.
V knize Made to Stick (česky vyšlo s podivným názvem „Jak zaujmout hned napoprvé”) zkoumají bratři Dan a Chip Heathové znaky, které způsobí, že si lidé některá sdělení zapamatují a jiná ne. „Zapamatovatelnost” zprávy označují termínem stickyness, lepkavost. Jak má tedy vypadat sdělní, aby se v mysli posluchače doslova přilepila? (Heath, a další, 2008)
 

Jednoduchý (Simple)

 
Když se zdá být všechno důležité, ve výsledku není důležité nic. Zredukujte sdělení na absolutní minimum, vytáhněte jednu nejdůležitější myšlenku (tezi) a doplňte ji o fakta (která dokládají vaše stanovisko nebo podporují hlavní myšlenku).

Při hledání se ptejte:
1. Jakou jednu informaci si mají posluchači z mého výkladu zapamatovat?
2. Proč na této informaci záleží?
3. V čem se mé řešení/informace liší od ostatních?
4. Proč bych se měl jako divák o vás vůbec zajímat? (C.Gallo, Presentation Secrets of Steve Jobs, 2009, str. 17n.)

 
V průběhu celé přípravy si uvědomujte tyto hlavní body (2 – 4 podle délky vystoupení) a směřujte k nim všechny ostatní doplňující informace.

Jednoduchost sdělení oceníte v okamžiku, kdy selže technika. Pokud si konkrétně promyslíte předcházející body, nemůže vás nefungující projektor vyvést z míry. Necháte si přinést flipchart, vezmete do ruky fixu – a všem ostatním ukážete, co přesně máte na mysli.
 

Neočekávaný (Unexpected)

 
Jestliže chcete, aby si lidé vaše sdělení zapamatovali, musíte zařídit, aby oni sami chtěli zjistit, co máte na srdci.
 
Překvapení. Přesně to vaši diváci potřebují.
 
Překvapte je tím, že něco neví. Popište konkrétní situaci, aby si uvědomili, že jim opravdu něco chybí. A svou zprávou (nebo řešením) tuto mezeru zaplňte.
 
Vezměte své posluchače nebo čtenáře na cestu za poznáním – od konkrétních projevů, přes celkový pohled až pod to nejdůležitější – praktické využití. Koneckonců, náš zákazník – a tedy i student či žák – si přece nekupuje produkt, ale řešení problému.
 
A co na tom, že jej budou muset díky vám řešit problémy, které by bez vašeho přičinění vůbec řešit nemusel? Nebo které si před vaším vystoupením vůbec neuvědomovali?
 

Konkrétní (Concrete)

 
Mluvte srozumitelně, v kratších, ucelených větách, potlačte odkazovací zájmena a uvádějte přesvědčivé konkrétní příklady. Abstrakce jsou pro experty, vy však ve většině případů mluvíte především k laikům. Abyste mohli abstrahovat, musíte si nejprve diváky připravit.
 
Používejte příklady, které si každý dovede snadno představit. Místo všeobecné odpovědi na otázku „S čím bojuje prezentátor?” nemusíte přece mluvit o únavě či nezájmu.
 

Uvádějte konkrétní příklady:
· Jak tato únava vznikla (jinými slovy, co vašeho posluchače unavilo)?
· O co by se váš divák mohl – kdyby nemusel sedět na vaší prezentaci – zajímat?
· Co by mohl dělat?

 
Představte si konkrétní projevy vašeho problému a nápady, jak je zobrazit, se objeví samy.
 

Uvěřitelný (Credible)

 
Na každém sdělení je nejdůležitější kontext a význam. Ukažte lidem projevy, které si dokážou představit – a uvěřit jim. Ukažte jim ale jen tolik údajů, aby vám dokázali uvěřit – a víc ani jeden.
 
Zde se poněkud odbočím od pojetí „credibility“ bratrů Heathových, kteří ji vnímají jako „uvěřitelnost“ ve smyslu odborné erudice přednášejícího.
 
Žáci vnímají učitele většinou jako odborníky, a proto jejich tvrzením či závěrům věří. Problém je spíš v tom, že učitelé ve většině případů zapomínají ukázat, jak k těmto závěrům dospěli.
 
Tím ovšem svému publiku dělají medvědí službu: nenaučí je nejen jak k závěrům dojít, ale také to, jak tyto následně ukázat ostatním a podpořit jimi své stanovisko).
 

Emocionální (Emotional)

 
Člověka ovládají emoce. Divákům nestačí předložit fakta. Diváci si musí fakta prožít.
 
Nejjednodušší způsob, jak donutit publikum, aby zaujalo stanovisko k faktům, je použít obrázek.
 
Obrázkem svou myšlenku nejen doplníte, ale především vysvětlíte. Většina lidí bude navíc obrázek hodnotit. Tím je donutíte zaujmout k tématu nějaké stanovisko – a vyvoláte dojmy a rozjitříte pocity.
 
Mluvíte o tom, že je důležité ovládat počítač? Proč k tomu nepoužít dostatečně „emocionálně“ nabitý obrázek? Nebo zahájit zajímavým videem?
 

Příběh (Story)

 
Příběhy provází člověka od prvopočátků. A informace se pomocí příběhů se předávaly již před tisíciletími. V lásce k příběhům se od našich předků, krčících se kolem ohně v jeskyni, příliš nelišíme.
 
Stejně jako pravěcí lidé si i my dnes a denně vyprávíme příběhy. Na rozdíl od suchých údajů totiž vytváří kontext, který umožní posluchači, aby si představil, že je na místě hlavního hrdiny, že řeší podobný problém – a že prochází podobným dobrodružstvím.
 
A právě díky tomuto kontextu přitahují příběhy naši pozornost, baví nás, vybízí k akci, dávají nám příklad, nebo nás učí, jak se zachovat.
 
Podívejte se na sebe: kolik informací získáváte dennodenně od svých služebně starších kolegů nebo kamarádů prostřednictvím jejich „zážitků„? Vyprávějí vám, jaké problémy a jakým způsobem je vyřešili. A vy se od nich učíte.
 

Jednoduchý, neočekávaný, konkrétní, uvěřitelný a emocionální příběh.

 
Bude-li mít vaše prezentace těchto šest vlastností, vaši posluchači si vaše sdělení zapamatují.
 
Neslibuji vám, že všichni. Jsem ale přesvědčen, že pokud upravíte pravidla „hry„ vaší prezentace právě pomocí výše uvedených znaků, uděláte obrovský krok k tomu, že se vaše publikum bude při prezentaci bavit. A pokud někdo zařídí, že se cítím dobře, proč na něj nebýt hodný?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *